Pravý poutník nemá cíl
Gao Xingjian byl za svůj román Hora duše oceněn Nobelovou cenou
K psaní potřebuji nejen slova. Musím slyšet hlas, který mluví,“ řekl v jednom rozhovoru po udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 2000 čínsko-francouzský spisovatel Gao Xingjian (1940). Ocenění se mu dostalo za knihu
Hora duše
, jejíž překlad právě dorazil do českých knihkupectví.
V tomto případě musel autor slýchat onen hlas skoro deset let. Kniha sestavená z nesouvisejících vyprávění, krátkých povídek, popisů historických událostí, mytických legend i osobních vzpomínek, kde se navíc mění osoby vypravěčů a experimentuje se s literárními žánry, vznikala od roku 1981. Poprvé vyšla o devět let později. Na jejím začátku tak stál zavržený spisovatel vracející se po odeznění kulturní revoluce z vyhnanství na venkov, který o pár let později a na vrcholu slávy musel opět z politických důvodů opustit Peking, aby text dokončil už coby emigrant ve Francii. (Životním osudům Gao Xingjiana se věnoval i text v Respektu č. 17.) Hlavním impulzem k literárnímu hledání Hory duše byl ale druhý vynucený odchod na čínský venkov. Po dobu deseti měsíců tehdy Gao Xingjian putoval podél Dlouhé řeky, od Čchingchajsko-tibetské náhorní plošiny směrem k Šanghaji.
Hora pulzujícího života
Nedílnou součástí této cesty jsou tak různé zaplivané hotely, turistické noclehárny, nuzné pokoje u vesničanů, horské jeskyně, taoistické či buddhistické kláštery, nádherná příroda, ruiny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu