Dopisy

PRUŽNÝ JAKO DÁN
RESPEKT 13/2010

Dánská politika „flexicurity“ je sexy model pro unijní instituce, protože řeší jak tradičně evropský důraz na sociální spravedlnost, tak těžkopádnost našich ekonomik např. ve srovnání se Spojenými státy. Obávám se ale, že se pomalu stává prázdnou floskulí. Tomáš Lindner správně upozornil, že nelze očekávat efekt flexicurity, pokud se nepřevezme jako celý organický systém. Jenže takto něco vytrhnout z dánského kontextu a přenést dost dobře nejde. Díky poměrně vysoké mobilitě Dánů a převaze malých a středních podniků v jejich ekonomice stačí jen impulz, aby se hbitě pohybovali po pracovním trhu. „Bezpečnost“ nezaměstnaných Dánů je zas umožněna postupně vyvinutým a ve společnosti přijatým progresivním zdaněním, dosahujícím na své hranici zhruba poloviny příjmu.
V jiných zemích by však pracovnímu trhu výrazně pomohlo naopak celkové snížení daňové zátěže. Aktivační programy (rekvalifikační kurzy atd.), které v Dánsku hlavně znepříjemňují nezaměstnanost a nahánějí lidi zpět do práce, fungují jinde jako pohodlná „pseudopráce“ a vyhozené státní peníze. Flexicurity se tak lze stále přibližovat, a přitom zřejmě ne zcela jí dosáhnout. Ještě řadu let pak možná bude mantrou evropských plánovačů, než se poohlédneme po modelech dále na Západ.
Ondřej Klípa

EXEKUTOR NEZVONÍ DVAKRÁT
RESPEKT 13/2010

Dovolte mi, abych se vyjádřil k diskusi o exekucích v souvislosti s pražským dopravním podnikem. Reakce, které na sebe nenechaly dlouho čekat v souvislosti s článkem mě do jisté míry rozladily. Stavím se na stranu a obhajobu slov paní advokátky Václavy Baudišové, která vychýlené kyvadlo této diskuse vrátila do neutrální pozice. Ve své reakci vysvětlila velmi srozumitelným způsobem, jakým postupem dochází k exekucím. Totiž nejen občanský zákoník, občanský soudní řád, ale i zákon o soudních exekutorech a exekutorské činnosti dává všem stranám, tedy osobě oprávněné a povinné, celou škálu práv a povinností.
To, že se někdo dostane do exekuce, je následkem určité formy neplnění závazků. Totiž chybným krokem je pokuty neplatit. Soud jedná v řízení nalézacím, kde zjišťuje a posuzuje zejména důkazy. Pokud se nedostavíte k soudu a neuplatníte námitku promlčení, nemůžete se pak podivovat nad tím, že je proti vám vedena exekuce za pokutu třeba z přelomu tisíciletí.
Co z toho tedy plyne? Včas a řádně plňte všechny své závazky, bez ohledu na to, že jde o pokutu od městské policie či již tradiční evergreen v podobě pokuty od dopravního podniku. Co se týče příslušenství z dlužníkova prodlení, opět se shodnu s paní Baudišovou. Rozsudek vám totiž dává třídenní lhůtu na splnění v něm uložené povinnosti, a když tuto povinnost nesplníte, musí přijít někdo, kdo s pověřením veřejné moci tento rozsudek vymůže (jinak by totiž představoval jen cár papíru, který by nikdo nerespektoval), a proto jsou s tím spojeny náklady a v některých případech i smluvní pokuta nebo úroky z prodlení. Od roku 2009 s novelou občanského soudního řádu také kontrolujte to, co vám pošta vhodí do schránky. Fikce doručení, v případě, že nedbáte obsahu své poštovní schránky, vám může velmi ublížit.
Snažme se trochu zvýšit své právní vědomí a více respektovat zákonnost. K činnosti samotného dopravního podniku či advokátní kanceláře, která ho zastupuje, je dlužno dodat, že jejich postup není v rozporu se zákonem, někdy snad jejich postup není citlivý či ohleduplný, tam, kde by jistý ohled či cit mohl mít své opodstatnění. Ale to je situace, se kterou se můžeme setkat v souvislosti s jakýmkoli zákonem. Totiž právní norma potřebuje svou rozumnou interpretaci a musíme vždy dostatečně rozumně zvážit, kdy a proti komu ji případně použít.
Marek Ouředník, Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky

JEDINÁ ŠANCE
RESPEKT 15/2010

Okamžitě po nešťastně zmedializovaném výběrovém řízení na nového ředitele ÚSTR se začaly objevovat zprávy pošpiňující vítězného kandidáta. Uznávám, že studium VUML není zrovna malá skvrna na dobré pověsti, ale musím pana Pernese obdivovat už jen za to, s jakou odvahou a nadhledem útokům na svoji osobu čelí.
Se stále větším zklamáním přihlížím neustálému omílání zpráv o novém řediteli v médiích, ačkoli jejich informační hodnota se postupně vytratila a zůstal jen nádech skandalizace, který se snadno prodává. Smířil jsem se i s tím, že naprostá většina médií si už nedává práci s dohledáváním dalších informací. Že se spokojí s převzatými hesly a předem naservírovanými závěry a že jsou slyšet hlavně ti, co nejvíc křičí. Největším zklamáním pro mě je, že ani Respekt se v případě této kauzy nechová jinak. Marně jsem čekal, že se na jeho stránkách objeví alespoň stručná zmínka o obsahu otevřených dopisů pana Viléma Prečana, o diskusi obou ředitelů v pořadu Otázky Václava Moravce, o zásadních manažerských pochybeních předchozího ředitele Pavla Žáčka, že se někdo bude zabývat podrobněji celkově špatnou současnou situací v ÚSTR, aby se tak alespoň částečně dostálo pluralitě názorů.
Očekával jsem také, že předtím, než na stránkách Respektu dojde k veřejnému odsouzení prvních kroků nového ředitele (myslím tím například odvolání náměstků), projeví někdo z redakce alespoň snahu ověřit si, jaké důvody ho k tomu vedly. Doufal jsem, že v situaci, kdy se úroveň diskuse okolo Ústavu pro studium totalitních režimů zvrhla do afektovaných osobních útoků a účelně předhazovaných informací, vypraví se některý z redaktorů do terénu a pokusí se zjistit, jak se doopravdy věci okolo ústavu mají, aby tak vnesl trochu světla do nepřehledné situace. Nic z toho jsem bohužel na stránkách Respektu nenalezl.
Jaroslav Cibulka

OMLUVA
Dne 14. 8. 2000 byly v týdeníku Respekt v článku Poslední případ policisty Šírka uveřejněny informace týkající se osoby Martina Hejla o tom, že Martin Hejl měl kontakty na obchodní partnery Alona Baraka a že na základě těchto kontaktů přišlo na osobní konto Martina Hejla v Komerční bance za posledních osm týdnů přes padesát tisíc USD z Bank of New York. Tyto údaje jsou nepravdivé a za jejich uveřejnění se Martinu Hejlovi omlouváme.