Zneužívání pravomocí k osobnímu prospěchu má různé podoby. Někdo si vládním speciálem letí na dovolenou, jiný si nechá udělat hezkou asfaltku k domu, zatímco sousedé jezdí po výmolech. Někteří politici posílají miliony firmám, se kterými pak dělají kšefty. Mnozí se domnívají, že mohou porušovat pravidla silničního provozu, protože stojí nad pravidly. Všechny tyto reálné příklady a řada dalších svědčí o psychické poruše zdejších politiků, která nás přímo ohrožuje.
Ona hrozivá porucha spočívá v tom, že postižená osoba považuje sebe samu za něco zvláštního. Za někoho, kdo má mít výhody, protože jej pomazala nějaká vyšší moc a vydělila ho ze stáda. Nikdy nevíme, kam až může tento pocit výjimečnosti svého nositele zavést.
Ano, jednou věcí jsou politici výjimeční – a to odpovědností. Mají v rukou tolik pravomocí k administraci veřejných zájmů, že jedině pokora jim umožní dělat správná rozhodnutí.
Minulý týden jsme viděli na Hradě dva muže, kteří ukázali, jak odpovědnost může vypadat. Americký prezident Obama a ruský prezident Medveděv se rozhodli zavázat ke snižování počtu jaderných zbraní. Možná jde skutečně jen o symbolický krok, ale symboly jsou mnohdy silnější a významnější než praktické kroky. Oba pánové ukázali, že je třeba dodržovat smlouvy a dohody. Už jen kvůli tomuto krátkému okamžiku jsme získali precedens, abychom to mohli požadovat i v jiných případech. A to není málo.
Ve stejnou dobu, a dokonce na stejném místě se ukázal i zcela opačný příklad. I za něj ale buďme vděční. Úřad prezidenta Václava Klause pojal událost, kde navíc hrál roli pouze správce místa, jako jakousi vendetu. Na Hrad byli za českou stranu pozváni pouze lidé, kteří jsou ke Klausovi vstřícní nebo mu mohou nějak posloužit. Tak se stalo, že nebyl pozván jeden z nejvýraznějších ministrů zahraničí České republiky Karel Schwarzenberg. Tak se stalo, že byli pozváni komunisté, ale nikoli zelení. Prý by se na Hradě moc zelenalo. Zřejmě teď úředníci vylezou na nejvyšší bod Pražského hradu a přemalují střechu věže ze zelené na rudou.
Klausův pobočník Ladislav Jakl to vysvětlil jasně: „Na pozvání není žádný nárok a vyskakovat si a být sprostý, urážet hlavu státu, to není ten nejlepší způsob, jak si říci o zdvořilé pozvání.“ Ano, díky za upřímnost. Pozvání si zaslouží jen ti, kdo nekriticky uctívají Václava Klause. Je to jen dalším důkazem, že současný prezident je malicherný a přízemní politik, který si navíc myslí, že úřad prezidenta zprivatizoval.
V takových kulisách je pro nás skutečnost, že Respekt byl jedním z mála médií, kterým nebyla povolena akreditace na Pražský hrad, vlastně vyznamenáním. Vždyť co může být v této branži cennější než nezávislost?
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
ON-LINE ROZHOVOR S ERIKEM TABERYM 13. 4. od 14:00 na www.respekt.cz/rozhovory.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
