Cestu ke společenskému vlivu nastoupil velmi brzy, už ve dvaceti. Byl u toho, když se zrodil Umělecký svaz Devětsil, a potom, co první předseda, spisovatel Vladislav Vančura, sdružení opustil, nenuceně zahájil jeho nejslavnější éru. Napsal mu program a hlavní manifesty, koncipoval sborníky, spolu s básníkem Vítězslavem Nezvalem se stal „tváří“ hnutí a sám o sobě vůdcem generace, za jejíž dynamické jádro se i díky němu avantgarda považovala.
Od revolučního schematismu 20. let se postupně přes konkrétní a strukturované umělecké koncepce let 30. propracoval až do životního finále, které u něj proběhlo ve znamení fenomenologie. Z fanatického komunisty se proměnil v člověka, který zahájil osobní a oboustranně nesmiřitelný boj se stalinskou podobou hnutí. Plachý úsměv z jeho tváře romantika s léty mizel, tak jak se síly, které kdysi pomáhal přivést na svět, obracely proti němu. Teiga nakonec zabily jeho vlastní myšlenky, odražené zpátky a zdegenerované do primitivních forem jeho žáky, ze kterých se stali odpůrci.
V Šaldových stopách
O tom, čím žil před vznikem republiky, se mnoho neví. Mezi všemi popřevratovými radikály se však jevil jako ten nejhlasitější, což je těžké vysvětlit jenom vnějšími, společenskými poměry. Nebylo většího bořitele českých kulturních…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
