Editorial: Miliardy sem a tam

Mnohokrát jste se na stránkách tohoto časopisu mohli dočíst o tom, jak je v politice důležitá jistá míra předvídatelnosti a čitelnosti. Politici i veřejnost by měli být schopni alespoň trochu odhadnout, co se v této zemi bude dít, jak se bude naše reprezentace rozhodovat. Ne vždy je to samozřejmě možné (přijdou i nečekané okamžiky, jako jsou povodně, zahraniční konflikty, ekonomická krize atd.), ale principiálně je to nutné. Když víte, co bude, můžete lépe plánovat a orientovat se. Letošní rok byl plný momentů, které zaskočily aktéry i veřejnost.

Prvním bylo svržení vlády v době našeho předsednictví EU. Druhým bylo překvapivé zjištění, že sociální demokraté neměli připravené řešení, co po tomto pádu bude. Třetí přišel ve chvíli, kdy

Jiří Paroubek

oznámil, že se rozhodl nepodpořit vypsání předčasných voleb, které ještě den předtím obhajoval. V tu chvíli politická scéna zažila takový svůj malý infarkt. Čtvrtý, byť s menšími důsledky, následoval, když se Mirek Topolánek nepochopitelně rozhodl odejít z Poslanecké sněmovny. A pátý následoval minulý týden, kdy padly dohody politických stran udržet alespoň trochu úsporný rozpočet. ČSSD, KSČM a v některých momentech i lidovci se odhodlali jít dál a zvýšit zadlužení této země.

Došli jsme dokonce tak daleko, že se veřejnosti tvrdí, že 12 miliard je nic, protože stát počítá příští rok s výdaji 1,185 bilionu korun. Tomuto momentu bychom měli věnovat pozornost, protože to hezky ukazuje, kam to vede, když se člověk dostane do tzv. zadlužovací pasti. Tak moc potřebujete víc a víc, až zapomenete, že před nedávnem vám bylo trapné si vzít na dluh i jen pár milionů. (Analýzu rozpočtu v ekonomické rubrice předkládá Luděk Niedermayer.)

ODS souboj ve sněmovně prohrála a odchodem ze sněmovny při hlasování umožnila, aby rozpočet prošel. Prý zodpovědný krok. Už chvíli poté si ale občanští demokraté uvědomili, že jsou ve slepé uličce. ČSSD s komunisty a nezařazenými prosadí vše, co chtějí. Proč tedy má ODS podporovat vládu, která nemá na sněmovnu vliv? Logická otázka, jejíž zodpovězení v tuto chvíli ještě neznáme. Málo se však připomíná, že premiér Fischer dal politikům v jednáních najevo (otevřeněji o tom mluvil šéf jeho poradců Mlynář v rozhovoru pro Respekt), že pokud by ODS nadále nepodporovala kabinet, podal by demisi. Takže ještě může být rušno.

Nepíšeme ale jen o politice. Obálka napovídá, že v tomto čísle věnujeme prostor tématu mexické chřipky (a to v rubrice Společnost na stranách 29–31 a v rubrice Civilizace na stranách 66–68). Články sice v jednom ohledu přinášejí dobré zprávy, že „odborníci z terénu hlásí díky nasbíraným zkušenostem zlepšení a připravenost na další vlny chřipky“, ale zároveň varují, že chřipka umí překvapit a zabít i jinak zdravé lidi. Přitom stále nevíme proč.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje

ERIK TABERY