Oživení bez práce

Je zvláštní, jak krátká doba někdy stačí, aby si člověk připadal, že historie se opakuje a že je tedy už asi příliš starý. Když se v roce 1992 konaly v USA prezidentské volby, tedy souboj mezi Georgem Bushem st. a Billem Clintonem, americká ekonomika se už dostávala z recese, akorát že to nikdo nevěděl, protože statistická data přicházela se zpožděním.

Brzy po volbách, tedy v listopadu 1992, už bylo zjevné, že oživení je tu, akorát že nejprve ještě ubývalo pracovních příležitostí a pak pro změnu žádné nepřibývaly. To trvalo ještě hluboko do začátku roku 1993. Říkalo se tomu „jobless recovery“ (oživení bez pracovních příležitostí) a Američané z toho byli tak vyděšení, že Clinton hned po svém nástupu do funkce svolal kulatý stůl ekonomů, kde se pokoušel přijít na to, jak vyluštit a rozlousknout tenhle záhadný a neblahý fenomén. Pohotoví publicisté začali vydávat provokativní knihy o tom, že celá jedna generace mladých lidí (Generation X) sežene práci tak leda u McDonald’s (McJobs). Jenže pak začala nezaměstnanost přece jen vesele klesat, nikdo už to neřešil a každý na to zapomněl.

Teď je to zpátky. Váhavé oživení je tu, ale nezaměstnanost roste. V Americe i v Evropě už zase řádí „jobless recovery“. Kdy začnou ozdravující se ekonomiky zase rodit pracovní příležitosti? A začnou vůbec? A co když ne? Svět je jen o poznání nervóznější než před sedmnácti lety. Zaprvé je nezaměstnanost v Americe (více než 10 procent) mnohem vyšší, než byla v roce 1992–93, zadruhé je tu obava, že díky psychologickým dopadům nezaměstnanosti na spotřebitelskou poptávku (pokles) a spořivost (nárůst) a konci vládních stimulačních programů se může krize zhoupnout do druhého propadu (tvar písmena W). Nezapomínejme, že každý má v rodině nebo někde nablízku někoho bez práce.

A pak je tu fakt, že Západ si právě odeznívající krizi zhodnotil jako nejhorší za posledních sedmdesát let. A k tomu všemu si můžeme příčíst, že jistý skandalismus médií je horší než před dvaceti lety. Dobrá zpráva, žádná zpráva – to platilo skoro vždy. Rozdíl je, že dnes se špatné zprávy (a zprávy o špatných trendech) nafukují více, než tomu bylo dřív.

Vzhledem k tomu, že leckdo dnes věští České republice nárůst nezaměstnanosti ještě po celý příští rok, připravme se na to, že i u nás se povede zostřená debata o tzv.jobless recovery a že leckdo během ní začne ztrácet nervy.