Kdo je tady vlastně prezident? Z televize na nás mává pěstičkou Ladislav Jakl a oznamuje, že mu nebudou stačit politické záruky od EU, chce prý jen garance. Ještě nedávno bych se vsadil, že tajemník prezidenta může tak maximálně chtít rukavici, aby mu neklouzala z ruky aktovka jeho šéfa. Ale v Česku nám vládne tajemník. Jak by Jakl s chutí jistě dodal, kdyby šlo o někoho jiného – nikým nevolený tajemník.
Ale nemůže to překvapit při vědomí, že na Hradě je povolen jen jeden názor. No, dokud nevyhlásí válku, tak s tím snad budeme umět žít. Vlastně by si sekretář Jakl zasloužil i trochu uznání, když se jeho šéf bojí podstoupit veřejnou debatu o svém rozhodnutí a raději ujel do Moskvy, odkud do Evropy a Česka posílá vzkazy.
Úkolem novináře je mimo jiné také setkávání se zahraničními kolegy, kteří přijíždějí pokrývat zdejší události. Podobně zájem projevují i diplomaté. V posledních dnech takových setkání proběhlo více než dost. Předesílám, že nejde o žádný reprezentativní vzorek, ale skoro by se chtělo říct, že
Václav Klaus
skončil. I ti, kteří jej běžně hájí, teď přiznávají: Ten člověk je naprosto nevypočitatelný. A takoví lidé stojící v čele států jsou nebezpeční. Jestli tedy už dnes žádná relevantní země nezve Václava Klause na státní návštěvy (na čemž tratí celé Česko), napříště už bude Klausovo slovo zcela bez významu. Na jednu otázku kolegů ze zahraničí však není dobrá odpověď:
„Jak je možné, že politické strany si nechají líbit, že si prezident uzurpuje pravomoci, které přísluší jim?“
Zbabělost? Malá představivost, kam to povede? Vyhovuje jim to?
K prezidentovi a Lisabonské smlouvě více v komentářiMarka Švehly a v článkuKateřiny Šafaříkové a Ondřeje Kundry.
Kromě toho vám v tomto čísle přinášíme i články o nepolitických tématech. Za všechna bych rád zmínil téma, které redaktoři The Economist sepsali o souboji počítačových gigantů Microsoftu, Googlu a Applu. Mimo jiné se v textu píše:
„Windows 7 neznamená pro Microsoft jen velký krok vpřed. Podle všeho bude také znamenat konec celé jedné éry informačních technologií a začátek nového věku. Zpracování dat už ve velké většině nebude probíhat na osobních počítačích doma a na pracovišti, ale v ‚oblacích‘: obrovských datových centrech zahrnujících úložné systémy a stovky tisíc serverů, vysoce výkonných počítačů, které servírují data po internetu.“
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
