Podepsat a zemřít

Vláda má plán, jak i přes odpor prezidenta dokončit ratifikaci Lisabonské smlouvy

Překvapení z Klausova kroku mizí. Poté, co český prezident ohlásil svoje rozhodnutí nepodepsat Lisabonskou smlouvu bez „české výjimky“ z Listiny základních práv a svobod Unie, zůstali zdejší političtí reprezentanti jako zkoprnělí. Iniciativu však od politiků převzala úřednická vláda Jana Fischera a netají se rozhodností. Premiér sice sází na smír s Hradem, ale i kdyby to nešlo – cesta, jak zkrotit rozjetého prezidenta, se rýsuje.

Čí je pero

Politikům a vládě se nabízejí v zásadě čtyři možnosti, jak toho dosáhnout. Nejradikálnější varianta je Klausovo odvolání z funkce za „velezradu“. Sesazení prezidenta je ale v západních demokraciích krajní možností a podobně je tento institut formulován i v české ústavě. Hlava státu by musela jednat „proti svrchovanosti a celistvosti republiky“ nebo „proti jejímu demokratickému řádu“.

V případě Klausova „ne“ Lisabonu je použití velezrady víceméně vyloučené. „Neratifikování Lisabonské smlouvy podle mě případ velezrady není,“ říká Vojtěch Cepl, jeden z tvůrců české ústavy, k možnosti, kterou občas nadhazují Klausovi oponenti. „Muselo by se například jasně doložit, že prezident je agentem nějakého…