Nepřirozený výběr

Wall Street a londýnská City přežily díky státní podpoře. Teď je třeba, aby od ní byly odstaveny.

„Ve zlých dobách jsme se vždycky vzchopili… Jsme na správné cestě.“ To jsou slova šéfa Lehman Brothers z 10. září 2008. O pět dní později banka zkrachovala a všem rychle došlo, že světový finanční systém má větší problémy, než je jedna špatně řízená investiční banka a dočasně zamrzlé úvěrové trhy. Po dvou desetiletích expanze a po největším býčím trhu, jaký kdy finančníci zažili, bylo mnoho světových bank nebezpečně podkapitalizováno. Vlády musely intervenovat, poskytnout bankám kapitál, úvěry a záruky. V Americe, eurozóně a Británii se na tyto účely prozatím vynaložila zhruba šestina HDP.

Rok po pádu Lehman Brothers to pořád vypadá jako správný přístup. Banky jako v bavlnce, úrokové sazby zůstaly extrémně nízko a vlády přispěchaly se stimulačními balíčky, takže dopady krize jsou výrazně menší. Přesto je recese bolestivá a vyvolala vztek na finanční sektor, a obzvláště na velké banky, které provádějí transakce pro klienty a samy obchodují. Příčinou tohoto pobouření je i mínění, že se vlastně nic nezměnilo.

V nejvyšší lize
To přitom není tak úplně pravda. Mnoho bankéřů přišlo o práci. Některé mrakodrapy na Manhattanu a na londýnském Canary Wharf už nesou nová jména. Slavné firmy jako Merrill…