Sametová předehra: 1989

Když se koncem roku 1988 v prostředí opozičních skupin rokovalo o tom, které další datum (po 21. srpnu, 28. říjnu, 10. prosinci…) by bylo vhodné využít k veřejné demonstraci nesouhlasu s tehdejším režimem, nebylo vůbec sporu. Měl by to být 16. leden – den, kdy se na protest proti normalizaci společnosti po srpnovém obsazení sovětskými vojsky pod Národním muzeem zapálil student Filozofické fakulty UK Jan Palach.

Na konspirativních schůzkách, které se konaly střídavě v pražských kavárnách Hlavovka, Demínka a v Kulturním domě železničářů, se diskutovalo jen o formě shromáždění a o tom, zda je výhodnější se sejít v pondělí 16. ledna, nebo už v neděli den předtím, aby na shromáždění měli možnost dorazit i mimopražští. Nakonec zvítězila neděle a návrh, že demonstraci ohlásíme jako pietní akt, což de facto bylo jenom alibi – všem bylo jasné, že pro komunisty je „pietní akt“ stejně nepřípustný jako cokoli jiného.

Hodinu před začátkem demonstrace 15. 1. jsme měli sraz v bytě režiséra Andreje Kroba v Mánesově ulici na Vinohradech. Už když jsem tam šel, všiml jsem si cestou fízla a bylo mi hned jasné, že policie o srazu ví – už jen samotný nápad, že se všichni sejdeme na jednom místě před zahájením celé akce, byla hloupost, ale kvůli nedostatku času s tím už nešlo nic dělat. Když jsme pak půl hodiny před začátkem demonstrace…