Důležitější než život

Na Jana Palacha má spousta lidí hned jasný názor. O tom, zda to byl hrdina, mučedník, nebo zoufalá oběť vlastní bezradnosti a co si z jeho činu můžeme vzít, se dlouho debatovalo – pokud vůbec – maximálně po hospodách a v soukromí. Teď, čtyřicet let poté, co se polil benzinem a zapálil na protest proti všeobecné rezignaci, ovládající jeho okolí po srpnu 1968, se to mění. Skupina studentů z pražské Filozofické fakulty vydává o Janu Palachovi obsáhlý sborník esejů, studií a dokumentů. Objemem i kvalitou je to zlomová kniha. A nese v sobě ještě něco navíc: zjištění, že současná generace studentů je schopna o Palachovi a jeho době přemýšlet s nebývalou dávkou nadhledu a vzájemné tolerance.

Obyčejný kluk

Kolem poledního si v prodejně domácích potřeb v Praze Na Poříčí koupil dvě umělohmotné nádoby s modrými víky za 36 korun. O něco později do nich načerpal u Benziny v Opletalově ulici čtyři litry benzinu. Čerpadlář si ho vybavoval jako „hodně bledého mladíka, který byl jakoby duchem někde jinde a byl oblečený v něčem tmavém“. Krátce před půl třetí odpoledne dorazil pod rampu Národního muzea na Václavském náměstí, nádoby otevřel, polil se benzinem a zapálil. Jeden z očitých svědků popsal událost takto: „Teď, když začal hořet, předstoupil dva tři kroky před ten sloup, úplně klidně, otřel si ruce a asi dvakrát nebo třikrát si sáhl rukama…