Slušný barák

Tak se to povedlo! Náš barák je zas blíž slušnému domu. Náš soused totiž usekl a z kořenů vyrval mladou osiku. Měl totiž strach, že z toho stromu, až vyroste, to už náš soused bude velmi pravděpodobně v urně, že z něj bude dva týdny v roce létat bílé chmýří, které by mohlo doletět až k němu do obýváku na koberec! Tak se přitom klučení nadřel, málem umřel, všichni mu budeme vděční, protože uchránil náš dům před budoucí špínou. Zlé jazyky říkají, že to nebyla osika, ale šeřík. Vždycky si něco vymyslí, intelektuálové. I kdyby šeřík? Jaké svinstvo padá z těch květů na naše auta!

Tak se to povedlo! Náš barák je zas blíž slušnému domu. Měli jsme problémy s jedním dědkem. Jak si může tak starý, parkinsonem stižený člověk myslet, že může bydlet sám a že všechno zastane. Do schodů leze skoro hodinu. Občas bloudí a zvoní u cizích lidí, teda jako u nás, a co s ním, když on si myslí, že je doma? Co mu chceš říct? Občas neudrží moč, a kdo to má čichat, ty loužičky na schodech. Ale my jsme se nedali. Tak dlouho jsme bombardovali jeho příbuzné a úřady, až ho konečně někam odvezli a bytové družstvo má dokonce jeden byt navíc, který může najmout produktivním lidem, kteří nechčijou po schodech. Prý v té eldéence, kam ho odvezli, brzy umřel, ale vždyť to pro něho bylo přece vysvobození!

Tak se to povedlo! Konečně se odsud odstěhovala poslední cikán…, pardon, romská rodina. To je důvod k oslavě. Fakt bysme měli otevřít flašku! Oni vlastně nebyli tak zlí. Ne? A co ty jejich návštěvy? Když měli svatbu nebo pohřeb nebo nějaký ten jejich svátek, tak řvali a zpívali až do rána. To bylo šílené! Nepořádek na schodech, rozšlapaná zmrzlina, žvýkačky, papíry od sladkostí. Nikoho, teda, neokradli. Ale všichni jsme měli strach! Nikoho nezmlátili. Ale to bylo jen otázkou času, než nás tu všechny pobijou. Kolik oni měli těch děcek a na všechny brali přídavky! Kolik má slušný člověk dětí? Díkybohu, už jsou pryč a náš dům je čistý. Náš soused sice bije svoji ženu tak, že to žádný make-up ani sluneční brýle nezakryjí, ale jak my říkáme, co se doma uvaří, to se doma sní.

A teď bez osiky, bez dědka a hlavně bez těch k… černých je u nás v domě konečně pořádek. Je tu tak čisto, že by se tu dalo z podlahy žrát. A taky se tu z podlahy žrát bude! A ta podlaha se bude vytírat tkaničkama z bot a drhnout kartáčkama na zuby, až tu rozjedeme ten správný mazácký teror! Jak za starých dobrých časů.