Doma v pralese
Na příběh záchrany posledního evropského pralesa jsou Poláci pořádně pyšní, ale Bělověž není jediným unikátem, který severovýchod Polska nazývaný Podlaské vojvodství skrývá. V chudém, neúrodném a málo osídleném kraji objevíme hned několik evropských „nej“.
Na les obklopující vesnici Bělověž v severním Polsku pár kilometrů od běloruských hranic si nepřipravené oko musí chvíli zvykat. Namísto obvyklých smrkových šiků, podestlaných jen jehličím, mechem a šiškami, tu panuje slušný nepořádek. Mladé kmeny se derou ke světlu ve stínu několikasetletých velikánů, z mnoha už dávno vyprchal život a teď se rozpadají před očima. Celou třetinu lesa tvoří mrtvé stromy. Na zemi leží přes sebe mohutné padlé kmeny a větve porostlé houbami a mechy, které postupně splývají s půdou. Kořeny vyvrácených borovic trčí vysoko do vzduchu vedle pahýlů zlomených dubů, z nichž se sype ztrouchnivělé dřevo. Na mokrém listí leží trs per strakapouda, snad vyrvaných během souboje o život. Na dohled přeběhne stádo jelenů, někde kolem se toulají tři vlčí smečky, loví tu dvacítka rysů. Kdo má štěstí, narazí na zubra, největšího savce, jakého Evropa má.
Po chvíli procházky člověk přivykne nezvyklému chaosu a divočina začíná působit pozoruhodně uklidňujícím dojmem. Jako by z lesa navzdory všudypřítomným svědectvím smrti a zániku vycházela povzbudivá energie. „Není divu, toto je náš původní domov,“ říká Janusz Korbel (62) a mrštně přelézá padlé kmeny. „Z takového lesa všichni pocházíme.“
Urbanista a ekolog, který tady zná každý strom a uvolil se dělat české výpravě průvodce zónou, kam nikdo bez zvláštního povolení sám…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
