Dobrodružství mezi ňadry

Chce to jen trochu odvahy a z prohlídky sto let starých obrazů plných naducaných zadnic a pučících ňader se stane dobrodružství. Ne všichni pro to ale mají pochopení. Návštěvní kniha Městské knihovny, kde právě probíhá výstava Bytosti odnikud, se plní naštvanými vzkazy: proč autoři expozice k dílům nepřipojili popisky a nechají návštěvníka bloumat sály s katalogem, ve kterém si musejí podle čísla sami najít, kdo je autorem díla?

A popuzují i další věci: Proč jsou obrazy řazené podle toho, co ukazují, a ne podle jejich tvůrců nebo doby vzniku? Proč jsou mezi ně zavěšené obrazovky s ukázkami sladkobolných filmů z první republiky? A proč jsou sem zařazena i plátna, na kterých každý pozná, že jde o kýč? Vysmívají se snad tvůrci expozice takovým malířským velikánům, jakými jsou Brožík, Hynais, Kupka nebo Marold, hlavní esa výstavy?

Kunsthistorička Marie Rakušanová s výtvarníkem a architektem výstavy Zbyňkem Baladránem zkrátka pro Galerii hlavního města Prahy připravili projekt, na který tu nejsme zvyklí. Ale který má všechny předpoklady k tomu, aby se tu o něm ještě dlouho mluvilo.

Průnik líbivosti

Tento týden by do knihkupectví konečně měla se zpožděním dorazit velká obrazová publikace, která výstavu doprovází. Marie Rakušanová v ní podrobně rozepisuje to, co mohla v expozici jen naznačit. Jejím cílem bylo postavit se proti běžnému…