Editorial

Číst titulky na stránkách světového tisku v posledních dnech je pochmurná kratochvíle. A ponořit se posléze do textů popisujících, jak zamrzá ekonomika, už vyžaduje opravdu silné nervy. Americké automobilky jsou blízko krachu, německý institut IFO předpovídá recesi pro Německo na celý příští rok a nezaměstnanost se má blížit k deseti procentům. Kdoví, jestli nebudou pro Škodovku ty čtyři pracovní dny v týdnu nakonec až moc. Když celosvětovou smršť špatných zpráv okoření ještě příběh burziána Bernarda Madoffa, který podle vlastního odhadu okradl své klienty o 50 miliard dolarů, tak na lidovou bouři, která se prohnala jakoby náhodou Řeckem, je zaděláno v kterékoli zemi na světě.

Namístě je tedy údiv nad bezstarostnou českou politikou, v níž několik poslanců s podivnými názory drží v hrsti celou vládu a – jak píše Marek Švehla ve svém komentáři (str. 12) – i celá ODS s Mirkem Topolánkem v čele nám v souvislosti s Lisabonskou smlouvou předvádí „mindráky či dětinskost“, které se tu „staví před evidentní veřejné zájmy“. Přežije vůbec tato vláda a k čemu to bude? Odpověď lze nalézt v článku osvědčené redakční trojice Kundra, Lauder, Spurný (str. 16–20).

Kdyby bylo ovšem tou nejvážnější otázkou přežití české vlády, byli bychom na tom všichni velmi dobře. Ve hře je otázka přežití naší civilizace, která se zřejmě odhodlala upéct se v ohni vlastní aktivity. Naděje ještě žije, i když právě schválený klimatický balíček EU zdaleka nestačí (str. 13). Víru, že lidská tvořivost nás spasí, s námi však sdílí týdeník The Economist (str. 56–61).

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA