Energie z kosmu

Povídka Isaaca AsimovaRozum z roku 1941 se odehrává na vesmírné stanici, která zachycuje sluneční energii a vysílá ji pomocí mikrovlnných paprsků k Zemi a dalším planetám. Přenos řídí robot přezdívaný Chytroušek, jenž si vytvoří vlastní náboženství a nedbá pokynů dvou astronautů, kteří na stanici přiletí. Jelikož se blíží sluneční bouře, pozemšťané se obávají, že Chytroušek paprsek mířící k Zemi neudrží v ohnisku. Svazek energie by pak zasáhl města a sežehl je. Robotovi na lidském životě nezáleží; díky jeho zbožné touze, aby energie proudila předepsaným způsobem, se však nakonec nic zlého nestane. Morální ponaučení zní: Činy jsou důležitější než víra.

Dnes už na zázraky, které může přinést solární energie z vesmíru (space solar power, SSP), nevěří jen roboti ze sci-fi povídek; tato myšlenka má v současnosti sice nevelký, leč rostoucí počet přívrženců i mezi lidmi. Základní idea je prostá. Sluneční světlo je nejbohatším a nejčistším zdrojem energie. Čtyřiadvacet hodin denně proudí každým čtverečním kilometrem prostoru kolem zeměkoule 1,3 gigawattu energie. Lze ji zachycovat soustavami fotovoltaických článků upevněných na družici na oběžné dráze.

Solární články by byly osvícené po celý den, bez ohledu na počasí nebo roční období, čímž by se odstranil jeden z hlavních problémů využívání solární energie na zemském povrchu. Jelikož v cestě nestojí atmosféra,…