Dar dr. Divnolásky

Policie našla obě sestry v jejich vídeňském bytě v roce 1992. Byly mrtvé už několik let. Sousedé si ničeho nevšimli, mysleli, že se staré, osaměle žijící ženy odstěhovaly.

Ačkoliv nešlo o vraždu, stáli vyšetřovatelé před obtížným úkolem. Museli zjistit, která z žen zemřela později. Ve hře totiž byly značné peníze. Sestry měly vysoké životní pojistky a žádné dědice. Pojišťovací společnost té z nich, která odešla ze světa jako druhá, měla získat z pozůstalosti většinu.

Otisk gigantických explozí si v sobě nese každý člověk. Vyšetřovatelé se zeptali vědců z Vídeňské univerzity, jestli by nepomohlo radiometrické uhlíkové datování. Dozvěděli se, že nikoliv. Metoda se hodí pro organismy, které zemřely před tisícovkami let, a pracuje s chybou až stovek roků. Je totiž založena na radioaktivním rozpadu, který probíhá velmi pomalu. Jak ale nedávno vylíčil časopis Science, vědci si nakonec přece jen poradili. Napadlo je využít neobvyklou pomůcku: atmosférické testy jaderných zbraní, které probíhaly především v 50. letech a počátkem 60. let.

Ačkoli sestry žádnou jadernou střelnici nikdy nenavštívily, dávné výbuchy atomových bomb se týkají i jich. Otisk gigantických explozí si totiž v sobě nese každý. Do ovzduší během pokusných výbuchů uniklo velké množství radioaktivního izotopu uhlíku, takzvaného uhlíku 14, označovaného 14C. Izotop putuje biosférou a končí…