Strašlivá vojna s Turkem

I pro otrlé nátury to bylo poněkud nechutné: Filip Turek návštěvníkům Špálovy galerie promítal realistický záznam, jakým způsobem a v jaké podobě opouští jeho zažívací trakt čokoláda Milka. Bylo mu třicet, patřil k nejaktivnějším autorům pracujícím s instalacemi a svým koprorilním artefaktem vyvolal rozruch. Existují společenská tabu, která by mělo respektovat i umění? A jestliže ne, kam až se mohou při jejich překračování autoři dostat?

To bylo před deseti lety. Dnes jméno Filip Turek něco řekne málokomu. Stáhl se totiž ze scény a vystavuje už jen sporadicky. Jedna z mála příležitostí vidět jeho práce se nyní nabízí na jeho drobné retrospektivě nazvané Kryptonormal v pražském prostoru Tranzitdisplay. Stojí za to ji využít. Pokud tedy máte alespoň trochu otrlou náturu.

Bič na diváka

Skrytá nebo tajná normálnost. Tak se dá přeložit název výstavy, v jejímž centru visí obří fotografie pokáleného penisu. Fekálie ve výtvarném umění nejsou ničím novým, pěkný text jim před lety v časopisu Umělec věnoval neodekadent mezi českými kunsthistoriky Otto M. Urban. Odrazil se v něm od toho, že anální otvor a vše, co je s ním spojené, v evropské kultuře tradičně symbolizuje satanova nečistá a páchnoucí ústa, a proto ho zobrazovali jen největší, Urbanem milovaní troufalci.

Ukazuje, že hranice mezi tím, co je obecně přijatelné a co už ne,…