Dva, kteří věděli

V únoru roku 1995 vpadl do centrály Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) ve Washingtonu muž s kufry v rukou. Přijel právě z Chicaga, kde strávil mnoho let u FBI bojem s hospodářskou kriminalitou a organizovaným zločinem. Ani se nestavil v novém služebním bytě, šel rovnou do budovy, v níž měl následující roky šéfovat protiteroristickému odboru. Bylo nedělní ráno, kanceláře jako vymetené. Zazvonil telefon. Muž jej zvedl, aniž by se představil. „Kdo jste?“ zeptal se opatrně hlas na druhém konci drátu. „O’Neill,“ utrousil muž do sluchátka. „A kdo jste sakra vy?“

John O’Neill byl už takový. Nikdy si nebral servítky a nevyvedlo jej z míry ani jméno, které mu oznámilo sluchátko: Richard Clarke – tedy nejvýše postavený muž americké administrativy v boji proti teroru.

Agentem FBI se O’Neill chtěl stát od dětství a náležité vystupování odkoukal v televizi od drsných chlapíků s kamennou tváří. V devatenácti začínal v pobočce Federálního úřadu pro vyšetřování v New Jersey jako pikolík v evidenci otisků prstů a postupně se vypracoval. Byl agentem ze staré školy. Perfekcionista, který pracoval s maximálním nasazením, mluvil s drtivou irskou upřímností a na kotníku nosil permanentně připevněnou automatickou devítku. Elegán v černém obleku, jenž trávil noci po barech, ale žádnou…