Srbské dilema

Zrozen jsem byl k životu bez hrobu, toto lidské tělo nepozná smrt, nebylo zplozeno jen pro vůni květů, ale také aby zažehlo plamen, rozsévalo smrt, obracelo v prach.

Těmito slovy promlouval kdysi mladý básník a psychiatr Radovan Karadžić, ještě než se počátkem 90. let stal jako vůdce bosenských Srbů hlavním architektem politiky „etnických čistek“. Jeho vyhraněná verze srbského nacionalismu ospravedlňovala vyhánění civilního obyvatelstva stejně jako masové vraždění, jehož symbolem se pro zbytek světa stalo jména města Srebrenica, kde bylo v červenci 1995 zavražděno 8000 bosenských mužů a chlapců. Ačkoliv byl Karadžić Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY) záhy obviněn z genocidy a válečných zločinů, zadržen byl teprve po dvanácti letech. Říkalo se, že se skrývá ve východní Bosně a později v pravoslavném klášteře v Černé Hoře. Místo toho žil v srbském hlavním městě jako duchovní guru New Age přednášející o alternativní medicíně a píšící články do časopisu Zdravý život.

Jeho zadržení uzavírá kapitolu balkánské tragédie 90. let. Má důležité symbolické a politické důsledky pro ozdravný proces v Bosně. Ukazuje možnosti, jež skýtá nová politická situace v Bělehradě. Zároveň také odhaluje, jak účinné páky má vlastně Evropa ve vztahu k srbské politice k dispozici. Množství otázek o budoucím „poevropštění“ Balkánu…