O českých běsech

Občas se pozastavuji nad stížnostmi občanů na údajné reformy a zdá se mi, že většinou o tom mluví novináři a opozice. Nic proti tomu. Jakmile se ocitnu mezi normálními lidmi, témata jsou spíš jiného druhu. Ne že by neměli finanční potíže, ale asi mají za to, že oni sami nemají šanci věci ovlivnit.

A něco asi na tom bude, věc veřejná už dávno není věcí, a už vůbec ne veřejnou. Podle mě je to rys středoevropanství. Bohužel tomu nahrává pocit jisté české výjimečnosti. Když vnímám Česko, vnímám jeho polohu jako jeho hlavní rys. Když se řekne, že něco je uprostřed něčeho, jako každému středu mu přísluší jistá výjimečnost. Zeměpisně řečeno taková země je cílem i křižovatkou a asi s tím nikdo nehne. Často slyším, že tady býval blahobyt za první republiky. Také často slýchám, že i za Rakouska-Uherska věci nebyly zdaleka tak špatné jako v jiných částech říše. Je mi navíc podezřelé i to, že za bolševiků se lidé měli ekonomicky lépe než v jiných komunistických satelitech. Třeba jsou to jen pocity, které vytvářejí novodobé mýty, ale co dnes?

Dneska sleduji, jak se na západ od nás opakuje neustále slovo „krize“, slovo „recese“ a jiná. Přesto ve středoevropském prostoru jménem Česko místní měna láme jeden rekord za druhým. Koruna denně posiluje a zdá se, že to posilování nemá konce. Zřejmě když posiluje měna, posiluje i národ. Začínám tedy mít znovu pocit, že tento středoevropský prostor je asi určen k tomu, aby byl pevným bodem. Nicméně tohle může být jen má laická iluze infikovaná výše zmíněnou výjimečností.

Pokud je něco barometrem reálného stavu věci, tak je to turistika. Ta naše a ta cizí. Když mně před třemi měsíci jedna Římanka vyprávěla, jak byl její pobyt v Praze drahý a jak všude musela platit nehorázné peníze, vzpomněl jsem si na ty časy, když byla Praha levná pro každého, jak se třeba dalo procházet ve Zlaté uličce na Hradě zadarmo. Takových míst je dnes bohužel stále méně a vůbec mě nepřekvapila nedávná zpráva o tom, že jistý úřad pronajal vyhlídku uprostřed veřejné komunikace nad slavnou propastí Macocha.

Zřejmě je ve středoevropském prostoru něco dravého, co doposud nikdo nepopsal. Zdražení života mě však tolik netrápí. Trápí mě pocit, že jde často o obyčejné tahání peněz z lidí, ať je to od nás nebo od turistů.

Autor je chilský spisovatel, žije a podniká v Praze.