Editorial

„Nil nisi rectum!“ (Nic než právo) vykřikuje Jiří Čunek heslo rodu Schwarzenbergů na obrázku Pavla Reisenauera. Jsem si jist, že Karel Schwarzenberg, spolumajitel tohoto týdeníku, ten skvělý vtip ocení stejně jako práci Ondřeje Kundry a Jaroslava Spurného, kteří podrobili závěry detektivní agentury Kroll kritické analýze (str. 16–18).

Kauza Čunek se dá několika slovy pojmenovat jako součást bolestného vyrovnávání se české společnosti s přízrakem korupce. Díkybohu za tuto kauzu. Existují totiž státy Evropské unie, jejichž obyvatelé by náš český problém považovali za luxusní hrátky na dokonalou demokracii z nedostatku jiné zábavy. Tomáš Lindner se s fotografem Matějem Stránským vydali do Bulharska, které vzkvétá díky eurofondům spravovaným tamní mafií. Město Dupnice je velké asi jako Vsetín a jeho starosta Atanas Janev si nemůže vynachválit ústup kriminality, o který se postarali „bratři Galevové“, obklopeni láskou obyvatel a stádem bodyguardů. Jak čtenář zjistí, vše je relativní, českou korupci nevyjímaje (str. 34–41).

Pod dojmem reportáže z Bulharska není lehké tvrdit, že život je zázrak. A přesto to tak vypadá. V roce 1969 přilétl z vesmíru do Austrálie meteorit, v němž teď, po téměř čtyřiceti letech, objevili organickou látku uracil. Ten je součástí ribonukleové kyseliny, která je spolu s DNA základem našeho pozemského života (str. 56–57).

Líbilo by se mi, kdyby se člověk zrodil z vesmírného kamene. Mohl bych se tak na podivné výstřelky naší civilizace, jako je například móda, dívat s lehkým nadhledem. Méně by mne jistě mrzelo poznání módní návrhářky Lucie Kutálkové (str. 42–45), že dobře oblečený muž je vlastně contradictio in adjecto. A protože v mém případě to zcela určitě platí, sám se tak, nic netuše, zřejmě stávám objektem lehkého nadhledu.

Ale když už jsme u mimozemšťanů, jednu omluvu za závěr. V minulém editorialu jsem napsal, že autorem povídky o zániku humoru, který byl mimozemského původu, je Arthur Clarke. Jak mne upozornili čtenáři, povídku Jokester napsal můj další oblíbený autor Isaac Asimov.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA