Bushova pouť na východ

Jeruzalém je sice město svaté, ale ne vždy čisté. Zato před příjezdem amerického prezidenta George Bushe zdejší ulice křižovali nejen psovodi hledající případné nálože, ale také čističi. Radnice nechala umýt autobusové zastávky a smazat graffiti a vůbec se všichni snažili, aby nic neskřípalo. O politickém úspěchu návštěvy ovšem panovaly už předem pochybnosti. A to částečně platí o celé Bushově týdenní cestě po sedmi orientálních zemích.

Signály a symboly

V Jeruzalémě Bushe očekávali s radostným rozechvěním, a to přesto, že i když byl zejména bývalé Šaronově vládě velmi nakloněn, dá se říci, že byl také nejvíce propalestinským prezidentem v historii. Byl například prvním, kdo otevřeně mluvil o zřízení palestinského státu, tedy o tom, že se Izrael bude muset vzdát části své historie i své bezpečnosti.

O to paradoxnější je, jak nepřátelsky se k němu Palestinci staví. Ti vidí Bushe jako spojence Izraele, sdílejí obecnou arabskou nedůvěru k původci invaze do Iráku, ale jsou roztrpčeni třeba i tím, že se vyhnul návštěvě hrobu Jásira Arafata. Což je „povinná“ součást programu mnoha zahraničních návštěv, která testuje jejich přízeň palestinské věci.

Méně kriticky se k Bushovi staví prezident Abbás. Právě kvůli němu, a také izraelskému premiérovi Olmertovi, kromě jiného Bush přijel, aby vyjádřil podporu těm, na něž před pár…