Írán neodpovídá

Jana Hybášková

(1965) je poslankyní Evropského parlamentu, členkou jeho výboru pro zahraniční záležitosti a podvýboru pro bezpečnost. Byla velvyslankyní ve Slovinsku a v Kuvajtu, jako arabistka se věnuje Blízkému východu. O svém působení v Kuvajtu a o invazi do Iráku napsala knihu Čekání na válku (2004).

Frank-Walter Steinmeier, Jang Ťie-čch‘, Bernard Kouchner, Sergej Viktorovič Lavrov, David Miliband, Condoleezza Riceová, Javier Solana jsou společně podepsáni pod jedním jediným dopisem. Íránskému ministrovi zahraničních věcí Mottakimu, kterému byl dopis 12. června adresován, mohly vypadnout oči z důlků. Deset minut podpisy zkoumal. „Jsou opravdové?“ ptal se Javiera Solany.„Ano, to je podpis americké ministryně, to je podpis čínského ministra.“ Solana předával dopis v Teheránu v sobotu 14. června, v 11 hodin íránského času. V jeho delegaci byli političtí zástupci světových ministerstev zahraničí: francouzský, německý, čínský, britský, ruský.

Ještě předtím, než vysoký představitel EU přiletěl s dopisem do Teheránu, Írán oznámil, že se návrhem nebude zabývat. Solanu na letišti čekal jen řadový pracovník diplomatického protokolu, na programu nebyla žádná recepce, večeře ani pracovní oběd. Náladě nepřidali ani Bush s Brownem, kteří v rychlé reakci na íránské komuniké prohlásili, že použití síly je stále reálnou možností.

Do okamžiku, než Mottaki ustrnul nad „opravdovými podpisy“, se nedalo mnoho očekávat. Íránu totiž byla už předtím nabídnuta nejmodernější rekonstrukce jeho lehkovodního reaktoru, podpora íránské regionální zahraniční politice, energetické partnerství, spolupráce v zemědělství, životním prostředí, civilním letectví i humanitárních otázkách. K nabídce se dokonce sešla světová delegace s íránským nukleárním vyjednavačem Džalílím. Jenže ani on neřekl, zda ji posoudí. Solana se vrátil bez odpovědi. Nemáme ji dodnes. Írán ji stále studuje.

Solana: Jde do tuhého

Mezitím se odehrává neuvěřitelné. Čínský představitel ministerstva zahraničí létá po světě, aby vyjádřil své rozhořčení nad Íránem. Poprvé máme signály z velkých islámských států, Indonésie, Malajsie, že Čína jedná jasně. Ve věci íránského obohacování uranu je na straně USA. Nelení ani ostatní: Němci úspěšně jednali s Turky, kteří tento týden v Teheránu potvrdili, že jsou proti jadernému Íránu. Do tlaku jsou vtahovány velké nezápadní státy, jedná se i s jihoafrickou diplomacií. Nemlčí ani Rusové.

A Írán studuje, neodpovídá, obohacuje. Solanovi tím otevírá dveře, aby mohl jasně říci: „Jedná se o dvoukolejnou diplomacii. Použití síly je možnost. Írán nemá žádné mírové využití pro svůj obohacený uran.“ Přiznává také, že „jde do tuhého“. Neprohlásí-li Írán, že zvažuje možnost pozastavit obohacování, musí následovat utužení sankcí. „Tentokrát už takových, které budou bolet.“ Sankce ohrozí podstatné dodávky do Íránu, budou hrozbou pro nákup íránské ropy a plynu. Členské státy to bude stát miliardy.

My Evropané jsme dokázali, že jsme připraveni vést světové delegace, nově hrozit i použitím síly. Jsme stejně tak připraveni nést miliardové finanční ztráty jako cenu za světovou bezpečnost? Snad Peršané, jako prastarý orientální národ, rozumějí diplomatickému jazyku.