Každá válka je jiná

„Někdy je mi jedno, co se mi stane, jindy zase prosím Boha, abych byl zase doma a žil svůj nudný život. Bylo by to bájo, zase se dívat předním oknem na kopce, za kterými večer zapadá slunce,“ píše novozélandský voják William Wilson na africké frontě za druhé světové války. Je jedním z mladých lidí, jejichž deníky z válečných konfliktů od první světové války až po válku v Iráku jsou posbírány v knize Umlčené hlasy. Uspořádaly ji Zlata Filipović, Bosenka žijící nyní v Dublinu, jejíž dětský válečný deník z okupovaného Sarajeva je součástí sborníku, a Melanie Challenger, americká básnířka a prozaička.

Záměr knihy je zřejmý: snaha přiblížit válečnou hrůzu skrze vnímání obyčejných lidí, ukázat válku v její každodennosti, v konkrétních detailech. Do jisté míry však naráží na to, že v množství deníků a válek, které se tu prostřídají, se právě osobní jedinečnost zážitků vytrácí. Co je na knize skutečně cenné, jsou přímé a nestereotypní odkazy na jedinečný charakter každé z válek.

Dětské myšlení

V deníku Piete Kuhrové z první světové války se dozvídáme o německém patriotismu, jak byl aplikován ve školách i společenském životě (děti měly zakázáno používat slova francouzského původu, v kostele žehnal kněz německým vojskům a jejich boji za spravedlnost). Do deníku Zlaty Filipović z války…