A máš to zadarmo

Na začátku byly stížnosti ze sousedství, že s městskou policií to v Semilech jde od desíti k pěti. Když se ulicemi devítitisícového podkrkonošského městečka prohánějí v autech, tak si ničeho nevšimnou. A když chodí pěšky, tak jim zase všechno uteče. Ozdravná kúra v podobě náhrady části policejních aut jízdními koly nakonec zasáhla i další zaměstnance radnice. Dnes se kromě strážníků prohánějí ulicemi na kolech i starosta nebo ředitelé odborů. A postupně vyplouvají na hladinu efekty i úskalí tohoto pionýrského závazku.

Nutit je nebudeme

„Motivace je jasná. Na kole se jezdí zadarmo,“ prohodí ve vestibulu semilské radnice usměvavý šedesátník a z přilehlé kanceláře souká nablýskaný stříbrný bicykl. Místostarosta Semil Vladimír Šimek představuje zatím poslední přírůstek do rodiny služebních dopravních prostředků zdejších úředníků, pohodlný „citybike“ s blatníky a chrániči, který je možné řídit i v kostýmu nebo obleku. Už od loňska jezdí v Semilech na kolech městská policie, úřednice zodpovídající za oficiální korespondenci a koordinátor veřejně prospěšných prací. A právě teď se mají do nových pořádků zapojit i další. „Občas se nevyhnete tomu, že musíte na druhý konec města jet řešit nějaký problém. S tímhle kromě peněz na benzin ušetříme i papírování s cestovními příkazy,“ poklepává pan Šimek na své kolo.

Obyvatelé podhorských Semil nad radniční novinkou většinou souhlasně pokyvují hlavou. Semily leží stranou velkých meziměstských silničních tahů, a přestože chybí vyznačené cyklostezky, v místních ulicích je pro kolaře klid. A místostarosta Šimek v tom vidí ještě jeden škodolibý rozměr – řada lidí má prý radost z toho, že se úředníci v kopcovitém terénu při šlapání alespoň občas pořádně zapotí.

Jak velká část z dvaceti lidí na radnici se nakonec do projektu zapojí? To teď ještě nikdo neví. Nic se prý nemá přehánět: k povinným nařízením či dokonce sankcím za bojkot podhorské cyklojízdy, který už několik úředníků hlasitě deklarovalo, mají semilské plány daleko. „Nikoho nutit nebudeme,“ kroutí hlavou Šimek. On o sobě ale nepochybuje – stejně jako o třicet let mladší starosta už teď najezdí na kole po okolních kopcích několik tisíc kilometrů za rok.

Jako v Miami

O dost nekompromisnější efekt cyklistického nadšení radnice však mezitím naplno pocítilo osm strážníků semilské městské policie. Na dvoučlenné hlídky dostali kola do povinné výbavy už loni v létě a nikdo se s nimi příliš nebavil. „Všichni nadšení nebyli, třeba kvůli bolavým zádům. A podle jednoho z kolegů je to i znevážení policejní důstojnosti,“ vysvětluje urostlý třicátník v uniformě na semilském náměstí. „Mně to ale nevadí, na plážích v Americe je to běžná věc. O nějakém znevažování tam nemůže být řeč,“ dodává kvapně a ležérně si upravuje stylové sluneční brýle.

Efekt a eleganci pohybu na dvou kolech prý nakonec všichni docenili. „Pohybujeme se rychle a neslyšně a můžeme snadno využít moment překvapení,“ vysvětluje druhý z dvojice strážníků s tím, že kolo se ukázalo jako ideální kompromis. Už to padlo výše: auto projelo čtyři kilometry dlouhé město příliš rychle, pěšky to trvalo příliš dlouho.

Stížnosti na adresu nového vybavení zatím nepadají ani od dalších „profesionálních“ cyklistů v dresu radnice. Koordinátor brigádníků v ulicích města se dostane i na nepřístupná místa v parcích, úřednice zodpovídající za poštu si pochvaluje trénink fyzické kondice. V jejím případě je přitom podle místostarosty Šimka efekt úsporné politiky zcela konkrétní. Kolo nahradilo kurýrní službu i klasickou poštu a jen na výdajích za tyhle dvě položky šetří město už teď jedenáct tisíc měsíčně. A všichni čekají na čísla, která na konci roku „přinese“ používání kol u ostatních.