Na okraji oraniště

„Připadala jsem si jako silo na okraji oraniště. Nevěděla jsem, co je uvnitř. Možná tam není nic.“ Prázdnota, samota, smrt přítomná pod povrchem každodenních banalit. To všechno lze s trochou pozornosti vyčíst z knih Helle Helle (1965), jedné z dvojice dánských autorů (tím druhým je Peter Høeg), kteří se u nás v poslední době zabydleli.

Čeští čtenáři se mohli s jejím nezaměnitelným stylem vyprávění, označovaným většinou za minimalistický, seznámit již ve dvou překladech: v roce 2002 to byl soubor povídek Zbytky, o dva roky později Představa o nekomplikovaném životě s mužem. Nyní – opět ve výborném překladu Heleny Březinové – vychází další kniha, která v roce 2005 získala dánskou Cenu kritiků (Kritikerprisen) a v originále nese jméno Rødby–Puttgarden. Jsou to jména dvou přístavů a naší středoevropské suchozemské nátuře příliš nenapoví. Proto ji v českých knihkupectvích najdeme pod výmluvnějším názvem Ženy bez mužů.

Umí psát psát…

Zmíněnými ženami bez mužů jsou zde dvě sestry Jana a Tina, které žijí na ostrově Lolland a pracují v parfumerii. Jejich obchod s vůněmi se přitom odehrává na trajektech Dánsko a Theodor Heuss, které pendlují mezi Dánskem a Německem. Jana zanechala studia, Tina je čerstvě svobodnou matkou. Středem jejich života, stejně jako středem dosud každého díla Helle Helle,…