Demolice sebe sama
S velkými městy ve východním Německu se děje něco podivného. Plattenbauten, bezduché prefabrikované činžáky narychlo postavené někdejšími komunistickými vládci tohoto regionu, se dnes strhávají.
S velkými městy ve východním Německu se děje něco podivného. Plattenbauten, bezduché prefabrikované činžáky narychlo postavené někdejšími komunistickými vládci tohoto regionu, se dnes strhávají. Občas některému z nich jen ubourají horní patra. Proluky ve starších ulicích, kde demoliční čety strhly opuštěné domy, připomínají díry ve zkaženém chrupu. Městská zástavba prodělává ozdravnou kúru a odumřelé či odumírající budovy se odstraňují v naději, že se tak podaří zachránit zbytek.
Urbanisté, kteří se normálně zpravidla snaží podporovat výstavbu obytných domů, továren a silnic, dnes musejí reagovat na dvojnásobnou demografickou krizi – zhroucení průmyslu komunistické éry, které způsobilo masový úprk zaměstnanců (zejména mladých žen) na západ a prudký pokles porodnosti.
Sasko-Anhaltsko, jež je kolébkou reformace i východoněmeckého chemického průmyslu, ztratilo během šestnácti let od sjednocení Německa v roce 1990 jednu pětinu ze svých 2,9 milionu obyvatel. Očekává se, že do roku 2025 přijde ještě téměř o další půlmilion. Z Köthenu, v němž Johann Sebastian Bach složil své Braniborské koncerty, „odešlo tolik mladých pracovníků, že se z populační pyramidy stal populační hřib“, říká Inna Bauerová ze stavebního odboru tamějšího městského úřadu.
Města na východě už si nedělají iluze, že se dokážou demografickému poklesu vyhnout. Namísto toho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu