Přesezené lidstvo
„Lidé si myslí, že sezení je pasivní záležitost. Prostě se zhroutí do židle. Ale správné sezení je dynamická, plně kontrolovaná aktivita.“ V pracovně v Praze na Břevnově má právě jen tvrdou židličku, koberec a velké zrcadlo. Za jejich pomoci lidi učí, jak „používat své tělo“, mimo jiné jak sedět.
Paul Baxter sedí na tvrdé stoličce bez opěradla. Normální člověk se na takové židli začne za pár minut kroutit a za chvíli si už připadá jako po zlomenině pánve. Baxter ovšem sedí celou dobu zpříma a klidně vykládá: „Lidé si myslí, že sezení je pasivní záležitost. Prostě se zhroutí do židle. Ale správné sezení je dynamická, plně kontrolovaná aktivita.“ V pracovně v Praze na Břevnově má právě jen tvrdou židličku, koberec a velké zrcadlo. Za jejich pomoci lidi učí, jak „používat své tělo“, mimo jiné jak sedět.
Při sezení jsou totiž meziobratlové ploténky namáhané přibližně o sedmdesát pět procent více než vestoje. A ačkoliv by to mohlo vypadat, že člověk jen tak sedí na svém dobře placeném místě v kanceláři, své tělo trápí hůř, než kdyby tahal pluh: trpí páteř od pánve až po krk, ramena, paže, nohy.
Pět kilo na krku
„Víte, kolik váží hlava?“ takové otázky dává Paul Baxter svým žákům. Hlava prý váží pět kilogramů a to je důvod ji nevystrkovat příliš dopředu. Což prý dělá většina lidí ve snaze lépe vidět, načerpat co nejvíc podnětů. Tím pádem se namáhají svaly na zadní straně krku a také omezují přísun krve do mozku. Jemnými pohyby navádí učitel své žáky, aby si lépe uvědomili svoje tělo a vrátili hlavu tam, kam patří. „Nechte svět přijít k vám, nemusíte se za ním naklánět,“ radí jim.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu