Přesezené lidstvo

Paul Baxter sedí na tvrdé stoličce bez opěradla. Normální člověk se na takové židli začne za pár minut kroutit a za chvíli si už připadá jako po zlomenině pánve. Baxter ovšem sedí celou dobu zpříma a klidně vykládá: „Lidé si myslí, že sezení je pasivní záležitost. Prostě se zhroutí do židle. Ale správné sezení je dynamická, plně kontrolovaná aktivita.“ V pracovně v Praze na Břevnově má právě jen tvrdou židličku, koberec a velké zrcadlo. Za jejich pomoci lidi učí, jak „používat své tělo“, mimo jiné jak sedět.

Při sezení jsou totiž meziobratlové ploténky namáhané přibližně o sedmdesát pět procent více než vestoje. A ačkoliv by to mohlo vypadat, že člověk jen tak sedí na svém dobře placeném místě v kanceláři, své tělo trápí hůř, než kdyby tahal pluh: trpí páteř od pánve až po krk, ramena, paže, nohy.

Pět kilo na krku

„Víte, kolik váží hlava?“ takové otázky dává Paul Baxter svým žákům. Hlava prý váží pět kilogramů a to je důvod ji nevystrkovat příliš dopředu. Což prý dělá většina lidí ve snaze lépe vidět, načerpat co nejvíc podnětů. Tím pádem se namáhají svaly na zadní straně krku a také omezují přísun krve do mozku. Jemnými pohyby navádí učitel své žáky, aby si lépe uvědomili svoje tělo a vrátili hlavu tam, kam patří. „Nechte svět přijít k vám, nemusíte se za ním naklánět,“ radí jim.…