Pouť do Damašku

Nebýt cesty předsedy ČSSD Jiřího Paroubka do Sýrie, možná by uplynulo dalších 16 let, než by se o našich vztazích s touto zemí opět mluvilo. Naposledy se o Sýrii více psalo počátkem 90. let, kdy se Československo pokusilo Damašku prodat nadbytečné tanky. Nedávná návštěva Jiřího Paroubka a Lubomíra Zaorálka je důvod znovu si promyslet, jak se zeměmi, jako je Sýrie, jednat.

Výjimečných 45 let

Netřeba plýtvat slovy o nedostatku demokracie v Sýrii. V zemi, kde  panuje už 45 let výjimečný stav a dominantu ulic tvoří gigantické plakáty Bašára Asada, nepřekvapí, že tu do roku 2000 po třicet let vládl jediný člověk, Háfiz Asad. Po jeho smrti byl 97,29 procenta hlasů uveden do funkce jeho syn Bašár.

Následnictví není v arabských republikách nic výjimečného. Bašár se dostal k moci v období, kdy se na několika blízkovýchodních trůnech vyměnily generace, a tento muž, který studoval v Británii, vzbuzoval určité naděje. Iluze přezdívaná „damašské jaro“, kdy se otevíraly internetové kavárny i vrata věznic, ale trvala asi rok. Potom přišel zákon č. 50 a radikální omezení svobody. Human Rights Watch dnes hovoří o několika tisících politických vězňů.

Arabský lev

Háfiz Asad během své vlády získal pro Sýrii mnohem větší vliv a prestiž, než by odpovídalo jejím omezeným zdrojům. Jeho armáda patřila k nejsilnějším v oblasti a po několika letech útlumu (a po ponižujícím…