Editorial

„Od jakého úřadu jsou? K. přece žije v právním státě, všude je klid a mír, všechny zákony jsou v platnosti, kdo se to opovažuje přepadnout ho v jeho bytě?“ Kdoví jestli pan Alois Polzer četl slavný román Proces od Franze Kafky, z něhož jsou věty citovány, ale když jednoho dne na vlastní kůži zažil, jak „deset chlapů v černých uniformách obstoupilo celý dům“, možná by mu pomohlo poznání, že jeho zážitek byl slavným spisovatelem popsán už před mnoha lety. Na rozdíl od Josefa K. se však pan Polzer rychle dozvěděl, „od jakého úřadu jsou“. Byl to ČEZ.

Příběh, jehož podstata netkví v tom, zda je někdo vinen, ale v tom, že obří polostátní firma ČEZ pouští hrůzu na vystrašené lidi a vyvolává v nich dojem vyšší moci, proti níž není obrany, popsal Tomáš Sachr (str. 14–16).V redakci jsme zvažovali, zda použít na obálku kresbu Pavla Reisenaeura z úvodu k tomuto článku, ale nakonec jsme se rozhodli pro Martina Bursíka, vyvedeného v tak pěkné brčálově zelené. Rozhovor s mužem, jehož zbrklé kliknutí myší potěšilo nejen teoretiky e-mailové komunikace, vedl Erik Tabery (str. 40–45) a výrok o Václavu Klausovi „Víte, já si myslím, že je nemocný“ patří v rozhovoru spíše k těm méně zajímavým. Dramatická situace ve Straně zelených si ovšem zaslouží také komentář, jehož se zhostil Marek Švehla (str. 11).

Napětí v české politice, jak dokazuje i rozhovor s Bursíkem, je značné, prosakuje však spíše do médií než do společnosti. Na rozdíl od Španělska, jehož vnitřní spor před blížícími se volbami oživil vzpomínky na občanskou válku a frankistický režim. Reportáž z této země, která byla ještě nedávno přímo vzorem ekonomického úspěchu a společenského konsenzu, přivezla Markéta Pilátová s fotografem Matějem Stránským (str. 32–37).

A ještě několik vět ve vlastní věci. Cena Respektu se od nynějška zvyšuje na 35 korun. Rozhodli jsme se tak pod tlakem zvýšené DPH, která platí od ledna tohoto roku, a kromě toho celosvětový růst surovin a energií se projevil také na růstu cen papíru. Věříme, že naše rozhodnutí pochopíte a zachováte nám svou přízeň.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA