0:00
0:00
8. 12. 20073 minuty

Jak popisovat naši minulost

Se senátní volbou sedmi členů správní rady Ústavu pro výzkum totalitních režimů (ÚVTR) je to trochu jako s vyrovnáním se s vlastní minulostí.

Se senátní volbou sedmi členů správní rady Ústavu pro výzkum totalitních režimů (ÚVTR) je to trochu jako s vyrovnáním se s vlastní minulostí. Jistá snaha o serióznost a pokus udělat rozumný krok určitě nechybí, ale jak obsazení rady, tak zhodnocení naší totalitní minulosti se utápí v nudné nepřesvědčivé šedi.

Nemá valný smysl rozebírat jednotlivé členy rady. Senát vsadil na slušné lidi – zejména na akademiky a politické vězně. Tak třeba Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů kandidovaná prezidentem Václavem Klausem, si odseděla v padesátých letech dva roky, v sedmdesátých letech se zařadila do armády státních úředníků a přijala nevýznamné místo na ministerstvu zdravotnictví. Problém je, že v minulých letech pro vznik ÚVTR nijak nehorovala, zpočátku byla dokonce proti jeho vzniku.

↓ INZERCE

Do správní rady se nedostala žádná mezinárodně respektovaná osobnost ani výrazný člověk, který by symbolizoval boj proti komunismu. Třeba Jiří Gruša, spisovatel, diplomat a předseda PEN klubu, se kandidatury vzdal chvíli před volbou, poté co zjistil, že u členů ODS nemá šanci projít. Boj proti komunismu by v radě mohl symbolizovat Jan Paumer, člen odbojové skupiny bratří Mašínů. Od senátorů dostal dva hlasy.

Když ústav letos vznikl, vypadalo to na rozhodný krok v pochopení a osvětlení naší minulosti. Archivy, které minulost mapují, se konečně dostanou pod jednu střechu a budou je spravovat odborníci a nadšenci. Dokumenty budou konečně uspořádány, zarchivovány budou i desítky tisíc spisů, do nichž dodnes nikdo ani nenahlédl, a to vše se převede do elektronické podoby, která bude veřejně přístupná. Každý, kdo si bude chtít zapátrat v minulosti, dostane šanci.

Není důvod, proč se bát, že nová správní rada, která jmenuje ředitele ústavu a dohlíží na jeho činnost, bude takovým plánům nějak bránit. Její složení ale nezaručuje, že její členové budou inspirativním motorem práce úřadu, že budou odvážnou hrází mezi politiky a pracovníky úřadu, že zabrání politickým tlakům na zveřejňování dodnes citlivých informací. Tato role je důležitá – stačí se podívat na Slovensko. Změna vlády udělala ze skvěle fungujícího Ústavu paměti národa bezzubý úřad, který brání zveřejnění řady dokumentů. Politikům stačilo vyměnit jen ředitele.

O osudu ústavu tedy hodně napoví, kdo se v Česku stane jeho šéfem. Podle hlasů z kuloárů se hledá spíše umírněná tvář.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].