Drsňáci v podmračené Paříži

Mnozí na filmu Rvačka mezi muži (1955) nejvíc ocení ústřední půlhodinovou pasáž vyloupení banky čtveřicí gangsterů. Odehrává se totiž bez jediného slova a bez hudebního podkresu. Slyšet jsou jen přirozené ruchy nebo přerývané dýchání lupičů a režisér Julles Dassin popisuje do nejmenšího realistického detailu jejich precizní souhru. Film se tak v několika zemích dokonce nesměl promítat pro svou údajnou návodnost. Tahle často citovaná série scén ale není jediným vrcholem jednoho z průkopníků žánru „heist movie“, tedy filmů o krádeži.

Snímek i po více než padesáti letech uchvátí příběhem s dobře prokreslenými charaktery a nepředvídatelným vývojem děje, skvělou dokumentárně laděnou kamerou a všeprostupující melancholickou atmosférou. Možná dnes působí ještě silněji než v době svého vzniku. Přenese vás do Paříže padesátých let, v jejichž deštěm smáčených ulicích se cyklisté vyhýbají černým citroënům, nebo do zakouřených jazzových šantánů na Montmartru, v nichž pečlivě oholení muži v kvádrech a kloboucích nejdou daleko pro ránu za urážku partnerek, k nimž se jinak chovají s majetnickou nadřazeností. Některé feministické kritičky pobouřila scéna, v níž šéf zlodějské party Tony Stephanois (Jean Servais), poté co se vrátí po pěti letech z vězení, zmrská svou bývalou partnerku Mado (Marie Sabouretová) páskem kvůli tomu, že mu byla nevěrná.

Tony je ale postava zároveň dojemná a směšná – strhující výkon belgického herce se strnulou mimikou a smutnýma psíma očima ho řadí do panteonu nejlepších gangsterů filmové historie. Je zástupcem té sorty zločinců, která se řídí jakýmsi kodexem cti a které je vlastní umanutá hrdost. V originálním názvu filmu se objevuje termín „rififi“ – argotový výraz francouzského podsvětí pro pouliční rvačku mezi gangy. Ve snímku si s tímto výrazem pohrává píseň, kterou v jednom z lokálů zpívá místní šansonová diva. Ironicky v ní zesměšňuje mužské drsňáctví. Režisérovi se podobný nadhled nad jeho hrdiny podařilo udržet v celém filmu.

Rvačka mezi muži je velmi volnou adaptací románu brakového detektivního autora Augusta Le Bretona. Francoisi Truffautovi dala příležitost k bonmotu: „Z jedné z nejhorších detektivek, které jsem četl, vytvořil Jules Dassin jeden z nejlepších kriminálních filmů, které jsem kdy viděl.“ Film získal cenu za režii na festivalu v Cannes. Pro Dassina to byla malá satisfakce za několikaletou vynucenou tvůrčí pauzu, která ho potkala, poté co se tvůrce působící ve čtyřicátých letech v USA dostal do soukolí mccarthyovského honu na čarodějnice. Před Výborem pro neamerickou činnost odmítl vypovídat, a ocitl se tím pádem na hollywoodské černé listině. Ve Rvačce mezi muži si s gustem zahrál Cesara, jednoho z lupičů, jehož udání přivede konkurenční gang na stopu Tonyho a jeho kumpánů. „Znáš pravidla,“ konstatuje smutně Tony, když přítele objeví přivázaného ke sloupu, a zastřelí ho. Je v tom autorův jednoznačný odkaz na jeho vlastní životní volbu. Práskat se zkrátka nemá.

Rvačka mezi muži

ČT 2, 6. 12., 21.45