Drsňáci v podmračené Paříži
Mnozí na filmu Rvačka mezi muži (1955) nejvíc ocení ústřední půlhodinovou pasáž vyloupení banky čtveřicí gangsterů.
Mnozí na filmu Rvačka mezi muži (1955) nejvíc ocení ústřední půlhodinovou pasáž vyloupení banky čtveřicí gangsterů. Odehrává se totiž bez jediného slova a bez hudebního podkresu. Slyšet jsou jen přirozené ruchy nebo přerývané dýchání lupičů a režisér Julles Dassin popisuje do nejmenšího realistického detailu jejich precizní souhru. Film se tak v několika zemích dokonce nesměl promítat pro svou údajnou návodnost. Tahle často citovaná série scén ale není jediným vrcholem jednoho z průkopníků žánru „heist movie“, tedy filmů o krádeži.
Snímek i po více než padesáti letech uchvátí příběhem s dobře prokreslenými charaktery a nepředvídatelným vývojem děje, skvělou dokumentárně laděnou kamerou a všeprostupující melancholickou atmosférou. Možná dnes působí ještě silněji než v době svého vzniku. Přenese vás do Paříže padesátých let, v jejichž deštěm smáčených ulicích se cyklisté vyhýbají černým citroënům, nebo do zakouřených jazzových šantánů na Montmartru, v nichž pečlivě oholení muži v kvádrech a kloboucích nejdou daleko pro ránu za urážku partnerek, k nimž se jinak chovají s majetnickou nadřazeností. Některé feministické kritičky pobouřila scéna, v níž šéf zlodějské party Tony Stephanois (Jean Servais), poté co se vrátí po pěti letech z vězení, zmrská svou bývalou partnerku Mado (Marie Sabouretová) páskem kvůli tomu, že mu byla nevěrná.
Tony je ale postava zároveň dojemná a směšná – strhující výkon belgického herce se strnulou mimikou a smutnýma psíma očima ho řadí do panteonu nejlepších gangsterů filmové historie. Je zástupcem té sorty zločinců, která se řídí jakýmsi kodexem cti a které je vlastní umanutá hrdost. V originálním názvu filmu se objevuje termín „rififi“ – argotový výraz francouzského podsvětí pro pouliční rvačku mezi gangy. Ve snímku si s tímto výrazem pohrává píseň, kterou v jednom z lokálů zpívá místní šansonová diva. Ironicky v ní zesměšňuje mužské drsňáctví. Režisérovi se podobný nadhled nad jeho hrdiny podařilo udržet v celém filmu.
Rvačka mezi muži je velmi volnou adaptací románu brakového detektivního autora Augusta Le Bretona. Francoisi Truffautovi dala příležitost k bonmotu: „Z jedné z nejhorších detektivek, které jsem četl, vytvořil Jules Dassin jeden z nejlepších kriminálních filmů, které jsem kdy viděl.“ Film získal cenu za režii na festivalu v Cannes. Pro Dassina to byla malá satisfakce za několikaletou vynucenou tvůrčí pauzu, která ho potkala, poté co se tvůrce působící ve čtyřicátých letech v USA dostal do soukolí mccarthyovského honu na čarodějnice. Před Výborem pro neamerickou činnost odmítl vypovídat, a ocitl se tím pádem na hollywoodské černé listině. Ve Rvačce mezi muži si s gustem zahrál Cesara, jednoho z lupičů, jehož udání přivede konkurenční gang na stopu Tonyho a jeho kumpánů. „Znáš pravidla,“ konstatuje smutně Tony, když přítele objeví přivázaného ke sloupu, a zastřelí ho. Je v tom autorův jednoznačný odkaz na jeho vlastní životní volbu. Práskat se zkrátka nemá.
Rvačka mezi muži
ČT 2, 6. 12., 21.45
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].