Rovný jako telegrafní tyč

Mnohé literární osobnosti druhé poloviny minulého století už vstoupily do čítanek, jiné se pokorně drží zpátky. Jméno spisovatele a překladatele Zdeňka Urbánka, který tento týden oslaví devadesáté narozeniny, není tolik známé jako jména jeho přátel Zábrany, Koláře nebo Hiršala, pro českou kulturu má však nenahraditelný význam. Dopis, který Urbánkovi k jubileu napsal z Toronta Josef Škvorecký (viz rubrika Dopisy), překypuje vzpomínkami, dodejme k nim tedy ještě faktičtější bilanci, čím byl Zdeněk Urbánek pro svou dobu. Dobu, kdy svobodomyslný intelektuál ve střední Evropě mohl o literatuře otevřeně diskutovat pouze ve vězeňských celách anebo v uzavřeném kruhu názorově blízkých přátel.

Cena za civilnost

Spisovatel, významný překladatel z angličtiny a někdejší chartista Zdeněk Urbánek v ní prožil dvě třetiny svého života. Narodil se pár dnů před bolševickou revolucí, 12. října 1917, v Praze a sotva začal studovat angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě UK, nacisté vysoké školy zavřeli, aby je v teroru a pronásledování záhy vystřídali komunisté.

Do literatury vstoupil jako člen skupiny Nazí lidé, vedené existencialistickým básníkem Kamilem Bednářem. Vznikly tak jeho lyrizované prózy Jitřenka smutku, Úžeh tmou, Cestou za Quijotem, ovlivněné tragickou dobou a pocitem rozpadu světa. Později se pokusil o generační román Příběh bledého Dominika, napsal knihu…