Alimenty platí jen hlupák

Bude to zvláštní amnestie. K prvnímu lednu příštího roku tady dostane milost několik desítek tisíc zlodějů, kteří okrádají děti. Český stát přiznal, že nemá sílu vymáhat peníze na neplatičích alimentů, a škrtem pera poslal jejich čtvrtmiliardový dluh na účet daňového poplatníka. Případ otevřel debatu, jak je možné, že tady stačí hodit do koše pár úředních obsílek a celá státní mašinerie je na kolenou.

Řeknu o vás bráchovi

„O tom, jestli platím alimenty, se s vámi nehodlám bavit. A vůbec, odkud o mně máte tyhle informace? Mám bratra na policii a dám si vás proklepnout!“ I krátký telefonát prozrazuje, že Ivan Hurník docela ovládá zákony chránící jeho právo na soukromí. Rozhodně je zná mnohem lépe než paragrafy, které dávají jeho dceři právo na výživné: momentálně jí totiž na nezaplacených alimentech dluží zhruba 60 tisíc korun. Jeho dcera má naštěstí maminku, která dokáže vydělat na rodinné živobytí sama. Kromě ní je ale v Česku asi deset tisíc rodičů (většinou žen), kterým dlužné alimenty v rozpočtu citelně chybí. Stát nechtěl nechat děti na holičkách a od roku 1991 těm nejchudším platí za neodpovědného rodiče náhradu – průměrně 900 korun měsíčně. Dluh pak na neplatičích měla vymáhat vláda – přes sociální odbory obecních úřadů. Ministerstvo sociálních věcí ale teď prohlásilo, že pohledávky vybírat neumí a na konci roku je smaže.

Jak to, že stát se svojí armádou úředníků nebyl schopen pohnat okrádače dětí k zodpovědnosti? „Těch úředníků zase není tolik, někde na to vyčlenili svého právníka, jinde si ho museli najmout. Kvůli několika stovkám dluhu tak platili právníky za několik tisíc,“ říká náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek. Stát sice na vymáhání dával příspěvek, ale obec si část nákladů musela platit sama. A scénář byl podle několika oslovených šéfů sociálních odborů na obecních úřadech pokaždé stejný: stačilo, aby si neplatič nevyzvedával předvolání k soudu, a bylo to.

Jsou ale potíže při vymáhání důvodem, aby stát rezignoval a dlužníky povzbudil k dalšímu neplacení? Nabízí se pak otázka, proč slitování nad neplatiči alimentů nerozšířit i na jiné zloděje. „Vždyť to tak je,“ říká Hošek. „Když někdo vykrade byt a peníze utratí, také si na něm nic nevezmete. Je to otázka vymahatelnosti práva,“ podotýká Hošek. „A když není co vymáhat, prostě pohledávku odepíšete, v podnikání stejně jako v partnerských vztazích.“

Tlustou čáru za minulostí tedy stát odnese mankem čtvrt miliardy korun. Pro daňové poplatníky je důležité, že podobná situace se už nemůže opakovat. Od začátku letošního roku si dluhy vymáhají věřitelé sami, ale ani sociálně slabší nezůstanou napospas bídě. Když jim alimenty na účet nechodí a jejich příjmy hodně klesnou, dorovnají jim úřady chybějící částku do životního minima. Jakmile se jim ale podaří výživné vysoudit, musí státní peníze vrátit. Je to efektivnější řešení s jedinou vadou: současné právo nutí osamělého rodiče prosekat se skutečnou houštinou, než se k alimentům dostane.

Váš řidičák, prosím

„Stálo to hodně nervů a energie,“ sklání se Jana Hurníková nad stohem papírů od policie a soudů – hmatatelným důkazem pěti let strávených vymáháním výživného. Podle zákona sice měla šanci hned po prvním nesplacení podat návrh na exekuci, ale na bývalém manželovi papírově nebylo co si vzít. „Pracoval načerno u známých z bezpečnostní agentury,“ popisuje tmavooká brunetka, „a dům přepsal na dceru své nové manželky.“ Mnohé z matek se do exekucí zrovna neženou i proto, že musí nejdřív složit zálohu – 15 procent vymáhané částky –, která jim propadne, když se u neplatiče nic cenného nenajde. Další možností je podat trestní oznámení – v případě, že dlužník nezaplatí šest měsíců ani korunu, hrozí mu až rok vězení. Paní Hurníkovou perspektiva právních tahanic neodradila, podala trestní oznámení na státní zastupitelství, to poslalo návrh na obvodní policii, tam vyslýchali ji i manžela, pak se totéž opakovalo u kriminální policie, až nakonec žalobce poslal muže k soudu. A jako když mávne kouzelným proutkem: v den, kdy měl být pan Hurník odsouzen, najednou našel dlužnou částku a poslal ji na účet bývalé ženy. Stejný scénář se poté opakoval ještě jednou. Dlužná suma dnes zase narůstá, ale paní Hurníková už to bere sportovně. „Soudci už jeho i mě znají,“ říká, „tak to probíhá docela hladce.“

Existuje vůbec jiná možnost než tohle soudní martyrium? Na sociálním výboru sněmovny se minulý týden probíral návrh poslankyně ČSSD Anny Čurdové (který prošel v prvním čtení), aby se stát znova a ještě víc zaručil za neplatiče. Má jít o náhrady mezi dvěma až čtyřmi tisíci korun. S představou socialistů ostře nesouhlasí vládní koalice. „Místo nových dotací chceme posílit u soudu co nejvíc postavení rodičů, kterým bývalí partneři na děti neplatí,“ říká poslanec sociálního výboru sněmovny David Kafka z ODS. Ministerstvo spravedlnosti s vládními poslanci chystá několik „bičů“ na neplatiče. Jednak dlužníkovi zvedá úroky na dvojnásobek – z deseti na dvacet procent. Také zmíněná překážka pro podávání exekucí – záloha – by měla co nejdřív padnout.

A v hlavách úředníků se klubají i jiné páky – třeba zabavit neplatičům řidičský průkaz. Zní to logicky – nemáš na alimenty, jak bys mohl mít na benzin. Podobný zákon s úspěchem funguje už dva roky v Polsku. Česko ale zatím k tomuto řešení postrádá politickou vůli. „Pro řadu lidí je řidičák základ podnikání,“ vysvětluje odpor zákonodárců David Kafka. „Kdyby o něj přišli, mohli by spadnout do sociální sítě.“