Když v zimě kvetou višně

Loňský podzim byl abnormálně teplý, zatím taková zůstává i zima. Místo sněhového zpravodajství se v médiích objevují spíš zprávy o zvláštních úkazech, třeba kvetoucích ovocných stromech. Informace, že v prosinci rozkvetly višně, pronikla i do rubriky Minulý rok v letošním prvním čísle Respektu. Je to pouhá kuriozita, která nezasluhuje hlubší pozornost? Některé rostliny se chovají vážně divně, a nejsou to jen sporadické případy.

Asi vás už napadlo, proč se v zimě setkáváme s květy: rostliny se obrazně řečeno nechaly splést vysokými teplotami a dospěly k závěru, že přišlo jaro. Nějaký ten rozkvetlý strom by nás tedy při letošním bláznivém počasí neměl překvapovat. Spíš se ptejme, proč spousta rostlin spořádaně čeká na jaro. Podle čeho vlastně poznají roční období? Je to důležitá otázka. Chceme-li se v budoucnu vyrovnat se změnou klimatu, musíme odpověď dobře znát.

Vnitřní kalendář

Řada rostlin spoléhá při rozlišování ročních dob na změny teploty – některé druhy tahle strategie letos zradila, jiné zatím ne. Během roku se ale mění ještě jedna věc: délka dne. Prvního ledna může být v Praze jednou tuhá ladovská zima, jak zpívá Jarek Nohavica, jindy deset nad nulou. Slunce nicméně vychází a zapadá každý rok ve stejný okamžik. Proto řídí mnoho rostlin své životní procesy přednostně podle délky dne. Tento jev se nazývá fotoperiodismus. Délka dne ovlivňuje nástup zimního odpočinku, ale i podzimní shazování listí, kvetení nebo tvorbu cibulí a hlíz…