Rusko dává úder
Když se řekne kybernetická válka, fanoušek sci-fi si představí to, co zná z filmů.
Když se řekne kybernetická válka, fanoušek sci-fi si představí to, co zná z filmů. Vojáci sedí u počítačů, z klávesnic odpalují rakety a jejich jaderné hlavice přesně zasahují cíle. Jenže první skutečná kybernetická válka už běží – na pozadí hlubokého míru a všedního dne, a to ve východní Evropě.
Rusko dává za vyučenou Estonsku tím, že hackeři napadli „nervový systém“ země hrdé na svou computerizaci, zahltili a zablokovali značnou část tamních počítačů, a nikdo pořádně neví, co s tím. S problémem nepohnul ani summit Ruska a Evropské unie, který proběhl vzápětí v Samaře.
Spokojen může být snad jen nebožtík generál Clausewitz. Pruský vojenský teoretik by ani po dvou stoletích nemusel měnit svou definici, že „válka je politika vedená jinými prostředky“.
Ruská politika vůči Estonsku je průzračně imperiální a teď ji jen přiživil spor o pomník rudoarmějcům v Tallinnu. Ony „jiné prostředky“ jsou účinné v zemi, kde se po internetu i volí, a zároveň ukrývají své původce. S touhle novinkou by si neporadil ani Clausewitz.
Hackerské útoky jsou známy již dlouho, ale nikdy předtím nebyly tak jasně cíleny na státní správu. V Estonsku byla zasažena všechna ministerstva s výjimkou rezortů kultury a zemědělství. A nešlo jen o webové stránky, časté cíle různých žertéřů. Byly napadeny i sítě mobilních operátorů a záchranný systém země. Tady už hackerské vtípky končí.
„Zablokovat internet v cizí zemi je totéž jako blokovat její přístavy nebo vzdušný prostor,“ řekl v Bruselu estonský ministr obrany Jaak Aviksoo. Je to útok jednoho státu na druhý, prohlásil, ale zároveň musel přiznat, že NATO nepovažuje kybernetické útoky za vojenské napadení. Estonsko tedy nemůže apelovat na proslulý článek 5 Washingtonské smlouvy o kolektivní obraně. NATO sice poskytlo svému členovi pomoc, ale jen v podobě zvláštní jednotky cvičené pro boj s počítačovými viry a spamy.
Ministr zahraničí Umas Paet tvrdí, že část útoků pochází přímo z Ruska, dokonce z vládních úřadů. Jenže dokázat to s mezinárodní věrohodností může být problém, neboť hackeři za sebou nenechávají stopy. Hovoří se o tzv. botnetech, což jsou programy propašované do cizích počítačů, které pak fungují autonomně.
Estonsko se s žádostí o zastání obrátilo i na EU, leč neuspělo ani tam. Na summitu v Samaře, od kterého si zejména předsednické Německo slibovalo pokrok ve strategické smlouvě s Ruskem, spělo vše ke krachu. „Jiné prostředky“ Moskvy totiž sahají od hackerů (Estonsko) přes zastavení ropovodu (Litva) až po embargo masných výrobků (Polsko), takže i varšavská ministryně zahraničí hovořila o „jakémsi vypovězení války“.
Evropa nyní s Ruskem okusila tutéž zkušenost jako Izrael loni s Libanonem. Je to práce rozezlených jedinců, říká o napadení počítačů Kreml. Je to práce bojůvek Hizballáhu, říkal o napadení izraelských vojáků Bejrút. Jenže ten Hizballáh sedí ve vládě.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].