Izrael ve stínu Winograda

Vaadat Winograd, Winogradova komise – tato dvě slova kralují izraelským ulicím i médiím. Od posledního dubnového dne si každý Izraelec může přečíst první verzi zprávy o průběhu loňské války s Hizballáhem a všichni se shodují, že je to síla. Komise sice neřekla nic, co by lidé už od loňska neznali z médií, má ale takovou pozici, že její zpráva znamená ortel nad několika předními politiky.

Politici se zatím tváří, jako by se nic nestalo. Jenže tuto slabou politickou kulturu dnešních představitelů Izraele vyvažují instituce. Jednou z nich je tradice sebevědomých a vlivných „vyšetřovacích komisí“. Tou zatím poslední je právě Winogradova.

Kořeny této tradice sahají do doby po první světové válce, kdy se mandátní správy nad Palestinou ujali na třicet let Britové. Britské zákony pak natrvalo ovlivnily i pozdější izraelské právo. Díky tomu jsou zvláštní komise typické nejenom pro anglosaské země, ale i třeba pro Indii – a Izrael. V případě Izraele dokonce zaznamenaly jinde neobvyklý rozvoj. Nejsou to nějaké bezzubé poslanecké komise, jejichž cíle jsou politické a pravomoci omezené. Jde o nezávislá a nebojácná tělesa, po jejichž zprávách obvykle padají hlavy i na těch nejvyšších místech.

Krize existenční i morální

První izraelská komise tohoto typu začala pracovat už krátce po vzniku státu v lednu 1950, zabývala se vzděláváním dětí v přistěhovaleckých táborech. Vznikla na základě tlaku zdola, stejně jako i ostatních…