Editorial

Český stát je systematicky krutý k dětem a příliš se v této krutosti neliší od přírodních národů, jejichž mučivé iniciační obřady mají ze čtrnáctiletých jinochů a dívek udělat muže a ženy. V Česku se tomuto obřadu říká přijímačky na střední školu (více na 4. straně). Přiznám se, že důvod sociálního inženýrství, které surově omezuje možnosti dětí studovat na gymnáziu, mi zcela uniká, pokud nemám podezřívat úřednictvo a šéfy na ministerstvu školství ze sadismu, jehož důsledky zmírňuje dnes jen přechodně klesající počet dětí.

Není mnoho příležitostí dávat českému bratrovi Slovensko za příklad, ale toto je jedna z nich: slovenské děti neznají muka svých českých vrstevníků, protože naprostá většina těch, kteří chtějí studovat na gymnáziích – veřejných či soukromých – tuto možnost dostane.

Jistě, být dělníkem, například slévačem v Blansku (viz reportáž na 8. straně), není ostuda a krotit tekoucí železo může mít svůj drsný půvab – pokud se pro takovou práci dobrovolně rozhodnete jako pro způsob života. Jenže jak rozlišit svobodnou volbu od té vynucené, když podle jednoho unikátního výzkumu má syn či dcera českého dělníka zhruba šestkrát menší šance vystudovat vysokou školu než dítě vysokoškolsky vzdělaných rodičů?

A teď několik vět ve vlastní věci. Respekt musel nedávno na základě rozhodnutí soudu zaplatit sto tisíc korun ženě z vysokých podnikatelských kruhů, paní Aleně Vitáskové, které prý ublížil slovy o tom, že byla „nevědomou“ spolupracovnicí StB. Archivní odbor ministerstva vnitra na jaře tohoto roku objevil dokumenty, které minulost paní Vitáskové odhalují v poněkud jiném světle, než jak ji viděl soud a než jak ji popisovala ona sama (viz 5. strana). Respekt bude nyní žádat obnovení procesu a vrácení peněz.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení Vám přeje

Martin M. Šimečka