Ahmadínežád prohrává

Mohli bychom vás odsoudit, ale odpouštíme vám. Jste volní a berte to jako dárek k Velikonocům. Tak pravil ve středu íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád k patnácti britským námořníkům, kteří v jeho zemi strávili třináct dní jako rukojmí Islámských revolučních gard.

Skončilo drama, při němž obě strany vytasily těžké kalibry. V jádru však nešlo o to, zda se námořníci nacházeli, či nenacházeli v íránských vodách. Britové si spíše nedobrovolně zahráli v dramatu mocenských třenic samotného íránského režimu.

Proč tak lacino

Proč se Íránci takovou akcí ženou do ještě větší izolace? Tak zní otázka na Západě. Především proto, že se hraje pro domácí publikum. Tak zní odpověď při vědomí íránských reálií.

Zdá se, že Ahmadínežád riskuje a vše sází vše na jednu kartu – tradičně silný národní sentiment Íránců. Nedokáže plnit volební sliby – naplnit chřadnoucí rozpočty milionů rodin a dát práci statisícům mladých. Ví ovšem, co chce slyšet zradikalizovaná ulice. Proto častěji než o inflaci, nezaměstnanosti a platech hovoří o jaderném programu a komplotu Západu, který chce Íráncům za každou cenu upřít právo na atom.

Proto si nenechá ujít příležitost, může-li prstem ukázat na viníka – Západ, a předně Velkého satana (USA). Zajmout Američany si Íránci netroufnou, ale s Brity nasazenými v Iráku rozehráli velké představení. Představa Britů zodpovídajících se před íránským soudem ze špionáže a jejich odsouzení na léta za mříže zahřála…