Spor o Kupce Benátského

Tereza Brdečková ve své recenzi představuje Kupce benátského jako zkyslý antisemitský pamflet, který se občas nějaký poblouzněný milovník Williama Shakespeara pokusí rehabilitovat a popálí si přitom prsty – jako třeba režisér aktuální filmové adaptace. Realita je ale podle Petra Třešňáka jiná.

„Člověk by musel být slepý, hluchý a němý, aby nepoznal, že Shakespearova velká, dvojsmyslná komedie Kupec benátský (Jak to myslel Shakespeare, Respekt č. 50/06) je ve skutečnosti hluboce antisemitským dílem,“ napsal slavný britský kritik Harold Bloom. Nebyl zdaleka první – odsudky této tragikomedie se datují už od konce 19. století a kromě analýzy textu samotného je potvrzují i jiné okolnosti, například mimořádná obliba Kupce benátského v nacistickém Německu. Jen v roce Hitlerova nástupu do čela státu německá divadla nastudovala celkem 20 různých inscenací této hry. Příběh o pomstychtivém Židovi, který trvá na tom, aby jeho křesťanský věřitel splatil dluh librou masa, vyříznutou ze svého těla, zkrátka zrcadlí antisemitské předsudky doby, v níž vznikal, a snad i postoje samotného Shakespeara – byť tady se názory různí.

Otázka, zda je Kupec benátský antisemitské dílo, ale už dávno není aktuální, mnohem zajímavější je, jak s ním naložit. Tereza Brdečková odpovídá tvrzením, že v posledních padesáti letech se hra takřka nehraje, a pokud ano, pak s cílem (zpravidla…