Džamáíl ohlašuje neklid

V Libanonu odstupují ministři, padají silná slova a dokonce umírají přední politici. Země nese všechny známky společnosti, která vstupuje do nebezpečné fáze. Je Libanon opravdu na cestě k občanské válce, jak varují nejenom někteří komentátoři, ale i jordánský král Abdulláh? Pokusme se situaci trochu zpřehlednit.

Hlavně nenaštvat Hizballáh

V únoru 2005, před téměř dvěma lety, byl v Bejrútu zavražděn Rafík Harírí, populární sunnitský politik usilující o nezávislost Libanonu na Sýrii. Po mohutných demonstracích „revoluce cedrů“ a mezinárodním tlaku Damašek z Libanonu po třiceti letech stáhl své vojáky. V květnu se pak konaly svobodné volby, které vyhrál prozápadní sunnitsko-křesťansko-drúzský blok vedený synem zavražděného expremiéra – Saádem Harírím. Mnozí novináři se předháněli v líčení světlé budoucnosti země a svět uvěřil na věčnou nezávislost a stabilitu Libanonu.

Po 22 měsících se ledacos jeví jinak. Příznivci Sýrie jsou v Libanonu i nadále silní, dokonce silnější, než si kdo představoval.

Během necelých dvou let kdosi zlikvidoval šest významných protisyrských politiků a novinářů. Šíitský Hizballáh, hlavní představitel prosyrských sil, letos v létě vtáhl Libanon do zbytečné války s Izraelem, přičemž sledoval své zájmy na úkor libanonských. V listopadu pak vyvolal vládní krizi, když kabinet odsouhlasil zřízení mezinárodního tribunálu pro vyšetřování…