Jednou odsud vypadneme

Nedávná „Gabalova zpráva“ o romských ghettech vyvolala údiv veřejnosti i chmury na tvářích odborníků. Podle této vládní analýzy jsou totiž v Čechách stovky míst, kde v chudobě a izolaci, bez zájmu okolí, živoří více než 80 000 lidí. Šokující je situace zejména na severu Čech. Jedním ze zdejších romských ghett jsou i Předlice v Ústí nad Labem.

Písek a střepy

Scházíme se v centru Ústí, u vznosné budovy divadla, na náměstí s vodotrysky. Jan Husák, asistent ústeckého primátora a také potomek jedné z nejstarších a nejváženějších místních romských rodin, s námi pojede do Předlic. Cesta vede kolem nádraží, skrz tovární čtvrt a nezabere víc než 10 minut. Zastavujeme u chodníku, kde leží na dece dvě ušmudlané holčičky. Na asfalt horký zářijovým sluncem nakreslily modrou křídou vlny, hrají si na opalování u moře. Čtvrť kolem je nápadná svou šedí a zpustlostí. Místní ghetto, jedno z největších v Čechách, praská ve švech, ale dál se rozrůstá.

Nikdo neví, kolik lidí v Předlicích žije, mohou jich být dva tisíce. Až na zamřížovanou Večerku tu nejsou žádné krámy, jediná hospoda je na výpadovce na Děčín. Třípatrové domy po Němcích mají sice omlácená, nicméně docela honosná průčelí, nikde ale nejsou schránky ani zvonky, a když vejdete do chodby, octnete se v páchnoucím tunelu s vlhkými, oslizlými stěnami. Dvory jsou zarovnané haldami hnijících odpadků. Tu a tam je mezi domy ruina…