Fučíkovi chtějí vzhůru
Nakrátko ostříhaná Zuzana Kárová se svými pevnými botami, batůžkem a šusťákovou bundou vypadá jako průzkumnice z džungle. A jejím terénem také džungle je.
Nakrátko ostříhaná Zuzana Kárová se svými pevnými botami, batůžkem a šusťákovou bundou vypadá jako průzkumnice z džungle. A jejím terénem také džungle je. Zuzana se pohybuje ve světě, kam se běžný občan nedostane. Ostřílela se v chudinských a menšinových ghettech, která vyrůstají na periferiích českých měst. Nyní pracuje pro Střep, sdružení na ochranu dětí. A patří mezi těch pár odborníků, kteří upozorňují na to, že chudoba, ponížení a vztek za hradbami ghett začínají být výbušnou směsí. Jako ve Francii. Autem to z kladenského centra trvá půl hodinky. Společensky je to ale posun o pár světelných let. Blok domů v průmyslové zóně ve Velvarské ulici vypadá uboze a poničeně. Tady teď bydlí Fučíkovi. Zuzana, která mne za nimi poslala, je považuje za velmi zvláštní rodinu. Tihle Romové se totiž snaží žít podle zásady čikatar het, což znamená: dostat se z bahna.
Sklepní dítě
Zuzana tuhle rodinu poznala, když se Marice a Robertovi narodil Dominik, páté dítě. Tehdy byli zadlužení a vznášela se nad nimi hrozba stěhování do proslulého kladenského Masokombinátu, kam magistrát posílá neplatiče. „Při porodu jsem byl sám a měl jsem docela nahnáno,“ popisuje Robert noc, kdy do sklepního brlohu, kde s dětmi žili, nestihla dorazit záchranka. Roli porodníka sehrál dobře. Jinak se jim ale moc nevedlo. Sklepní dítě Dominik putovalo do kojeneckého ústavu. Do kojeňáku ho měly následovat i…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu