Ordnung muß sein pro Libanon
Má šedesát let po holocaustu střežit bezpečnost židovského státu Bundeswehr? Nakonec nebude. Ale už samotná možnost znamená přelom.
Má šedesát let po holocaustu střežit bezpečnost židovského státu Bundeswehr? Nakonec nebude. Ale už samotná možnost znamená přelom.
Německý voják zadržuje nenápadný kamion, ale v něm se skrývá raketa dopravovaná z Íránu přes Sýrii libanonskému Hizballáhu. Místní šíité hrozí pěstmi, ale jedna temná cesta podloudníků je rozkryta. Německý voják střílí na izraelské průzkumné letadlo narušující libanonský vzdušný prostor. V Jeruzalémě běží demonstrace, vždyť tohle jsme nezažili od holocaustu, ale mandát Rady bezpečnosti hovoří jasně: Padni komu padni. Mohla to být skutečně senzace, německá účast v mírotvorných jednotkách v Libanonu s tvrdým mandátem. Ale i když ji kancléřka Angela Merkelová nakonec vyloučila, za přelom můžeme považovat už samotný fakt, že se o ní zcela vážně jednalo.
Pokud jde o vojenské expediční možnosti, Německo se v rámci EU dosti vymyká. I tamní vláda sice preferuje opatrnost a nehrne se do vojenských dobrodružství, ale Berlín má na to i specifické alibi. Pacifistickou ústavu, kterou mu nadiktovali vítězní spojenci po druhé světové válce. Ta vyžaduje speciální schválení parlamentem pro každou akci zvlášť, ale i tak je v zahraničí 7000 vojáků Bundeswehru. Najdeme je v Afghánistánu, na Balkáně (Kosovo) i v Africe (Džibutsko, Kongo). Jenže zasahovat v Libanonu, nota bene na rozhraní mezi dosahem izraelské armády a Hizballáhu, to je úplně jiná káva. Němci mají panický strach z toho, že mandát by jim dovolil, v případě přestupku i…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu