Ordnung muß sein pro Libanon

Má šedesát let po holocaustu střežit bezpečnost židovského státu Bundeswehr? Nakonec nebude. Ale už samotná možnost znamená přelom.

Německý voják zadržuje nenápadný kamion, ale v něm se skrývá raketa dopravovaná z Íránu přes Sýrii libanonskému Hizballáhu. Místní šíité hrozí pěstmi, ale jedna temná cesta podloudníků je rozkryta. Německý voják střílí na izraelské průzkumné letadlo narušující libanonský vzdušný prostor. V Jeruzalémě běží demonstrace, vždyť tohle jsme nezažili od holocaustu, ale mandát Rady bezpečnosti hovoří jasně: Padni komu padni. Mohla to být skutečně senzace, německá účast v mírotvorných jednotkách v Libanonu s tvrdým mandátem. Ale i když ji kancléřka Angela Merkelová nakonec vyloučila, za přelom můžeme považovat už samotný fakt, že se o ní zcela vážně jednalo.

Pokud jde o vojenské expediční možnosti, Německo se v rámci EU dosti vymyká. I tamní vláda sice preferuje opatrnost a nehrne se do vojenských dobrodružství, ale Berlín má na to i specifické alibi. Pacifistickou ústavu, kterou mu nadiktovali vítězní spojenci po druhé světové válce. Ta vyžaduje speciální schválení parlamentem pro každou akci zvlášť, ale i tak je v zahraničí 7000 vojáků Bundeswehru. Najdeme je v Afghánistánu, na Balkáně (Kosovo) i v Africe (Džibutsko, Kongo). Jenže zasahovat v Libanonu, nota bene na rozhraní mezi dosahem izraelské armády a Hizballáhu, to je úplně jiná káva. Němci mají panický strach z toho, že mandát by jim dovolil, v případě přestupku i…