První republika jak od Shakespeara

Jiří Kovtun vylíčil dějiny Masarykova státu coby drama silných osobností tančících na hraně možného.

Česká společnost se dlouho utvrzovala v idealizaci Masarykovy první republiky, neboť se neslušelo zdůrazňovat výhrady vůči režimu, který komunisté ostouzeli. Ve svobodných poměrech si přehnané iluze řekly přirozeně o korekci. Mimořádnou roli v tomto ohledu sehrálo dílo loni zesnulého historika Alexandra Klimka, zejména kniha Boj o Hrad. Rozměrný spis Jiřího Kovtuna Republika v nebezpečném světě, který koncem loňského roku vydal Torst, lze mimo jiné chápat jako pokus začlenit nová kritická zjištění do širšího obrazu, spravedlivě je posoudit a „hradní“ angažmá v prvorepublikové politice pokud možno obhájit.

Osobnost v dějinách

Vedle pěkného literárního stylu je nejzřetelnějším znakem Kovtunova díla odstup. Barvité divadlo myšlenek i vášní líčí autor po vzoru klasické anglosaské historiografie, jež si potrpí na živé, ostře vykreslené obrazy lidských charakterů ve vypjatých situacích. Jiří Kovtun přitom patří k dětem éry, kterou pojednává. Narodil se roku 1927, kdy se budoucnost mladé republiky zdála skoro zajištěná, jenže v jedenácti zažil mnichovské trauma a v jednadvaceti ilegálně přešel hranice u Znojma, aby unikl gottwaldovskému teroru. Do novinářského řemesla jej v prvních poválečných letech zasvětil Pavel Tigrid, s nímž také později v emigraci úzce spolupracoval. Jiří Kovtun pracoval ve Svobodné Evropě i v…