Co se děje ve světě

Hudba hamburské skupiny Kettcar na první poslech rozhodně nevybízí ke vzpouře. Pětice třicátníků ale svůj kytarový pop proměnila v jeden z německých objevů právě díky schopnosti ignorovat zaběhané pořádky hudebního trhu. Poté, co jejich nahrávky narazily na nezájem velkých firem, vydali si je sami. A měli štěstí: dodnes prodali 110 tisíc desek a hrají 70 koncertů ročně. Ještě před pěti lety by si na ně ale nevsadili ani nejvěrnější přátelé. Členové vznikajícího spolku sice už tehdy věděli, že chtějí dělat hudbu a být slavní, ale ze všech stran poslouchali poznámky, že na to, aby se uživili hudbou, prostě nemají. Navzdory skepsi postupně opustili svá povolání (učitel, pošťák, knihovník, uzenář ryb a zvukový technik), dopoledne lepili štítky na amatérsky nahraná cédéčka, psali dopisy, odpoledne smolili texty písní a po večerech hráli v klubech.

S prvním albem chodili od jednoho producenta k druhému. Tehdy ale letěly především teenagerské kapely, poskakující v nacvičených formacích po pódiu, a vydat desku kytarové skupině všichni odmítali. Odpovědí Kettcar byl název prvního alba: Ty a všichni tví kamarádíčci. „Půjde to i bez vás,“ vzkázali Kettcar hudebním bossům. Místo pachtění se za smlouvami, které hudebníkům nabízely „vyděračské“ podmínky, se v souladu s běžnou praxí kolegů z alternativní scény rozhodli, že si desky budou vydávat sami. Finančně vypomohla matka jednoho z…